Proces dekolonizace

Příčiny:

– koloniální metropole – VB,
Francie, USA, Belgie, Nizozemí – finanční náklady na udržování koloniálních
vojsk + morální spouzodpovědnost za represivní akce X nacionalismus v koloniích

snaha najít nové podoby
politické, vojenské, hospodářské a kulturní spolupráce s koloniemi
civilizovanými prostředky

– vznik Francouzské unie,
Commonwealth

I. FÁZE DEKOLONIZACE (1945 –
1950)

J Asie, Dálný východ, arabský
svět, Afrika – 50. a 60. léta

Indie

– VB – dělí zemi na
hinduistickou Indii a muslimský Pákistán (1947) – napětí = spor o Kašmír (1947
– 1949)

1950 – Indie se prohlásila
republikou

– Pákistán udržuje vztahy s VB + vliv USA

Čína a Indočína

Indočína – po válce pokračuje
ozbrojený konflikt X Francie, Čína

1949 – vyhlášena Čínská lidová
republika – Mao Ce-tung =

Indočína rozdělena na dvě
části.

1949 – Jížní Vietnam (vliv
Francie) X Severní Vietnam (podpora Číny a SSSR) – trvá do 1950

Indonésie

– Nizozemí

1945 – Ahmed Sukarno vyhlásil
republiku Indonésie, vnitřní rozpory X Nizozemci

1950 – Indonésie nezávislá

Střední a Blízký východ

březen 1945 – vznik Ligy
arabských zemí – pod kontrolou VB

květen 1948 – OSN – Izrael X
arabské státy

II. FÁZE DEKOLONIZACE

1956 – Francie uznala
nezávislost Maroka a Tuniska a VB Súdánu

1957 – nez. Ghana – N. Nkrumah
– socialistický kolektivismus i pro jiné africké státy (program Velká Afrika) =
diktatura = pokles životní úrovně =

1966 – vojenský puč

1960 – (rok Afriky) – 18 nez,
afr. států

Portugalsko nechce jako jediné
odejít = v koloniích partyzánská válka (Angola, Mosambik)

1975 – nezávislost Angoly i
Mosambiku

Alžírsko

– ultrapravicové organizace
alžírských Francouzů:

1958 – protivládní puč +
obsazení Korsiky = povolán de Gaulle

18. březen 1962 – podepsání
dohod v Evianu = Alžírsko samostatnost

JAR

– do 1961 britské domonium

– poté nezávislost, ale tzv.
politika apartheidu – diskriminace černých

– poč. 90. let – lepší
situace, 1994 – Mandela prezident

III. FÁZE DEKOLONIZACE – od
1965

– ze starých koloniálních
impérií pouze torzo

Francie – ostrovy Guadeloupe,
Martinique, Réunion, Guayana – později také samostatní

Portugalsko – Madeira, Azory

Španělsko – Maroko, Kanárské
ostrovy

Velká Británie – Commonwealth
= 50 samostatných nezávislých států a několik kolonií a závislé území –
Falklandy

SSSR – pozice koloniálního
vládce do 1991 – osamostatnění sov. republik ze střední Asie – vznik SNS

USA – 1959 připojena Aljaška a
Havajské ostrovy + Portoriko = závislé území

OSN

– založení problematické –
SSSR (Molotov) X USA – konference v San Francisku

– 26. červenec 1945 – vznik
OSN – charta OSN – 51 států

– orgány OSN:

Valné shromáždění = všechny členské státy – 1 hlas

– volí a kontroluje ostátní
orgány OSN kromě stálých členů Rady bezpečnosti

– schůze jednou ročně +
možnost mimořádné schůze

únor 1946 – Londýn – 1. zasedání
– Komise pro atomovou energii + tajemník = Trygve Lie

Rada bezpečnosti

– rozhodující výkonné
pravomoci + odpovědnost za světový mír

– stálí členové – USA, SSSR,
VB, Francie, Čína)

– pro všechna rozhodnutí –
jednomyslnost stálých členů = právo veta

– nestálí členové – volí valné
shromáždění

Ekonomická a sociální rada

– řídí hospodářskou, sociální
a kulturní aktivitu v rámci OSN

Svěřenecká rada

– správa svěřeneckým zemí

Mezinárodní soudní dvůr

– sídlo v Haagu

– 15 soudců z různých zemí,
řeší mezinárodní spory ve všech případech vymezených Chartou OSN

Sekretariát OSN vedený generálním tajemníkem

Norimberský tribunál

– po válce se Spojené národy dohodly na
potrestání válečných zločinců =

20. listopadu 1945 – 1. říjen
1946 – Mezinárodní soudní tribunál v Norimbergu – 24 zločinců obžalováno

– obviněny nacistické
organizace – SS, SD, NSDAP, gestapo

= poprvé nesl za válku někdo
trestněprávní odpovědnost

Islámská revoluce v Íránu

– v čele islámští duchovní
vůdci – ajatolláhové – ajatolláh Chomejní X šáh, USA

1979 – Teherán – konec šáhovy
vlády = vyhlášena „Islámská republika“

– veškerý život je podřízen
islámským náboženským zásadám

– hospdářský chaos – Irán
izolován mezinárodně (terorismus)

– 1979 – 4 měsíce – obklíčeno
americké velvyslanectví

Irácko – íránská válka

Irák – víra sunnitů, Írán –
šíité

1980 – konflikt rozpoutal Irák
(Saddám Husajn), trvá 8 let, mír nastal po vyčerpání obou stran

Válka v Perském zálivu

2. srpna 1990 – Irák obsadil
Kuvajt (kvůli ropě) = Rada bezpečnosti vyzvala Kuvajt, aby stáhl své jednotky,
15. ledna 1991 vypršela lhůta = USA + 21 států vojenská blokáda Iráku =

17. ledna 1991 – zahájena
operace Pouštní bouře

Irák zaútočil raketami na
Izrael ve snaze získat větší arabskou podporu – Izrael neodpověděl = Husainův
plán zmařen

únor 1991 – pokus Husaina
obsadit hl. město Kuvajtu

28. února 1991 – Husain nucen
ukončit válku a příjmout rezoluce OSN

Ohniska napětí na americkém kontinentě

KUBA – 1959 – v čele Fidel
Castro – hospodářsky závislý na SSSR

– karibská krize

duben 1961 – v Zátoce Sviní se
vylodily jednotky kubánských emigrantů – podpora USA – Castrova armáda je
porazila

SSSR slíbil pomoc = rozmístil
na Kubě svoje raketové hlavice

Chruščov s Kennedym se
domluvili, takže SSSR rakety stáhli a USA nebudou útočit na Kubu + zrušena
námořní blokáda Kuby

– povstání proti Stroessnerově
diktatuře v Paraguayi (1959) – partizánská válka do 1961

– partyzánské války v
Kolumbii, Peru, Bolívii, Nicaragui

1982 – boj mezi VB a
Argentinou o Falklandy

Čína

– víc jak miliarda obyvatel

– snaha hrát roli světové velmoci a vůdčí úloha ve třetím
světě

1949 – Čínská lidová republika
– socialismus jiný než v SSSR = rozpor (1968 – 1969 – vojenské srážky) – spor o
vliv ve třetím světě

1965 – Mao Ce-tung vyhlásil
velkou proletářskou kulturní revoluci – zatýkání intelektuálů

1979 – smrt Maa = Teng
Siao-pching – hospodářské a společenské reformy = modernizace, ale pořád
totalita

1989 – masakr na studenty a
demokraty na pekingském náměstí

Hospodářské a sociální problémy
třetího světa

– třetí svět – rozvojové země:
nízká životní úroveň

nízká produktivita práce

negramotnost (75%)

nezaměstnanost (1/3)

malý podíl na svět. obchodu

nedostatek potravin

nedostatek pitné vody

nízký průměrný věk

– světový Jih – od 70. let

– populační exploze – 70. –
80. léta – + 1 miliarda

= potravinové krize

– problémy industrializace

– politické režimy:

teokracie — pluralitní
demokracie (Indie, Srílanka, Venezuela)

– převažují režimy vojenské a
polovojenské diktatury = hromadné zabíjení odpůrců – Kambodža, Uganda, Rwanda,
Burundi, Čad, Nigérie, Súdán, Angola

– náboženská nesnášenlivost –
Indie X Pákistán

– národní nesnášenlivost –
Kurdové X Turecko, Irák, Jugoslávie

– časté státní převraty = malá
stabilita (Latinská Amerika, Afrika)

– obrovská korupce

– vliv studené války – SSSR a
USA usilovaly o pomoc, ale SSSR na to ekonomicky nemělo = rozvojové státy mají
nesplatitelné dluhy na Z

– myšlenka společného postupu
národů Asie a Afriky v otázce udržení a upevnění míru a spolupráce na principu
neúčasti v blocích

1955 – v Bandungu (Indonésie)
afroasijská konference – vzájemná hospodářská a technická pomoc, kulturní
spolupráce, likvidace kolonialismu a rasové diskriminace, odzbrojení, zákaz
masového ničení

1961- v Bělehradě konference
nezúčastněných

1964 – konference
nzúčastněných v Káhiře – Program míru a mezinárodní spolupráce

– vedoucí osoby – Tito, Násir,
Nehrú a Gándhíová

70. léta – hnutí
nezúčastněných pod vlivem levicových sil (konference v Guayaně, v Alžírsku) =
kritika imperialismu USA = vlna antiamerikanismu

1974 – OSN přijala pod tlakem
nezúčastněných „nový světový hospodářský řád“ – zůstal ale jen v
deklarativní podobě, protože se hnutní nezúčastněných rozpadlo (expanze dráčků)

– sovětská intervence do
Afghánistánu (člen hn) = naprostý rozpad

Příčiny 2. světové války

– válku rozpoutal blok
agresivních států: Německo, Japonsko, Itálie + satelitní (nesamostatné státy) –
Maďarsko, Rumunsko, Slovensko, Bulharsko, Chorvatsko, Finsko a Španělsko

– dlouhodobé příčiny:

– cíl osy (27. září 1940 v
Berlíně) – změnit své postavení mezi velmocemi vojenskými prostředky

– postoj velmocí – F., VB –
politika usmiřování, chcou střet – fašismus X komunismus, USA – politika
izolacionismu, myšlenka kolektivní bezpečnosti selhala – nedůvěra k SSSR

– Stalin – expanzivní záměry =
chce vstoupit do války, až budou velmoci vyčerpané

– bezprostřední příčiny:

1. září 1939 – útok na Polsko
(N. se převlékli do polských uniforem a obsadili vysílačku v Gliwicích =
zámonka pro útok)

3. září 1939 – VB a F. –
vyhlásili válku Německu

+ Austrálie, Nový Zéland,
Indie, Kanada, USA – neutrální

Charakter války

1) bojiště – Evropa, Asie,
Afrika, všechny oceány

2) ovlivnila světový vývoj na
další desetiletí

3) ve válce přímo 30 států a
nepřímo 40, dotkla se 80% lidstva (58 mil. mrtvých)

4) státní řízení ekonomiky

5) nejmodernější voj. technika
– tanky, letadla = rychlý přesun front, radar, rakety, atomové pumy, otravné
plyny,

– objev penicilínu

6) velká role – ekonom.
potenciál zemí

7) rasismus – antisemitismus =
holocaust = válka za záchran demokracie

Světová hospodářská krize a její důsledky

– přeměna 20. a 30. let –
hosp. krize postihla většinu zemí = hospodářské, sociální, politické a morální
důsledky otřásly i vyspělými demokratickými státy = ohrožení demokracie
totalitními režimy různých typů (nacismu v Německu, Stalinská diktatura,
Komunistická internacionála)

USA

24. 10. 1929 – „černý
čtvrtek“ na Newyorské burze – totální krach obchodu s cennými papíry a
akciemi – celosvětový dosah – do 1932

(pomalé zotavování,
nezaměstnanost, krize i výroby zemědělské = zhoršena sociální situace mnoha
států = stávky, převaha nabídky nad poptávkou = pokles cen, zahraniční obchod
se snížil na 1/3)

– měnová krize – devalvace
národ. měn = ostře soupeřící měnové bloky (librový, dolarový, zlatý – Francie,
clearingový – stř. Evropa)

– pokles průmyslové produkce
(svět – 37%, USA – 46%, ČSR – 40%)

– snaha řešit – J.M. Keynes
(VB – ekonom) – státní zásah X liberalismus – A.F. von Hayek

– F.D. Roosvelt – hospodářský
program – „New Deal“ (nový úděl) = vyhrál volby:

– prosazuje státní zásahy:
stát. dozor nad bankovnictvím, pomoc peněžním ústavům v těžkostech, devalvace
dolaru za účelem posílení americk. vývozu, pomoc farmářům, vzniká „Kodex
čestné konkurence“ – minimální ceny, kodexy práce – min. mzdy, délka prac.
týdne, uznání odborů, stavba komunikací

1935 – druhy „Nový
úděl“ reformy soudnictví, stát. správy =

1937 – vrchol konjuktury, ale
i brzda rozvoje trhu vlivem politiky stát. zásahů

Francie

– vlivem hosp. krize i krize
politická = i ohrožení fašismem =

vznik Lidové fronty – sdružení
socialistů, radikálů, komunistů

1936 – volby – vítězí LF =
vláda Léona Bluma

– zaměření na sociální oblast,
zestátnění železnic, leteckého průmyslu, zbrojní výroby =

= opět brzda trhu (i daňové
úniky, úniky kapitálů do zahraničí, stále nezaměstnanost) X pravice =

1938 – demise vlády = nástup
Daladierovy vlády – dovršení polit., hospod., morální rozvrat Francie

Švédsko

1932 – švédská sociálně
demokr. strana – politika levných úvěrů a program veřejných prací, sociální
reformy

1936 – program tzv. státu
blahobytu – uspěl

Nástup nacismu k moci v Německu

– Německo postiženo krizí
mimořádně silně, obrovská nezaměstnanost =

1932 – volby – vítězí levice,
úspěch i NSDAP – Hitler

1931 – vznik „harzburská
fronta“ = organizace sdružující vojáky z 1. sv. války, cíl = odčinění
versaillské potupy, Hitler + Stalhelm

30. leden 1933 – prezident
Hindenburg jmenoval Hitlera říšským kancléřem, 1. 2. – rozpuštěn ř. sněm =

likvidace demokracie =
pronásledování odpůrců = emigrace (USA, Francie), hrozba koncentráků

30. červen 1934 – noc dlouhých
nožů – SS povraždili SA

– snížení nezaměstnanosti =
lidé podporují Hitlera

srpen 1934 – Hitler =
„vůdce a říšský kancléř“ (zemřel prezid.)

– charakter režimu:

a) vznik „třetí
říše“ – moc SS

b) tajná policie = gestapo

c) Sicherheitdientst (SD) –
Heydrichova bezpečnostní služba

d) systém řízeného
hospodářství – hl. zbrojní výroba – „Kanony místo másla „, rozpuštění
odborů a vznik „fronty práce“, zásoby surovina potravin pro válku =
přídělový systém

e) cíl = válka a ovládnutí
Evropy, Německo = prů. jádro Evropy

f) systematická ideologická
převýchova národa

g) nacistická kulturní
politika

září 1935 – Norimberské zákony
(„např. zákon o ochraně německé krve a cti“)

listopad 1938 –
„křištálová noc“ – násilí proti Židům

– vliv fašismu: Španělsko,
Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie, Maďarsko, pobaltí, Polsko, Rakousko –
klerofašismus – vláda Engelberta Dollfusse – slabý odvar Německa

Španělsko

– fašistická strana Falanga

1936 – vláda lidové fronty =

18. červenec 1936 –
protivládní povstání – v čele – Francisko Franco, pomoc N. a I. = občanská
válka (3 roky)

SPOLEČENSKÝ A POLITICKÝ VÝVOJ V
NAŠICH ZEMÍCH V 2. POL. 19. STOLETÍ

První kocepcí české politické
reprezentace byl austroslavismus = požadavek rovnoprávného postavení českých
zemí v Habsburské monarchii = požadavky:

a) ústavní život s občanskými
svobodami

b) zrovnoprávnění češtiny s
němčinou

c) zrušit poddanství bez
náhrady

d) sociální požadavky

e) centrální úřady pro české
země – liberálové

– vše vyvrcholilo revolucí v
roce 1848 – 1849

Období bachovského absolutismu (1849 – 1916)

– nastupuje František Josef I.
(1848 – 1916)

– ministr vnitra – Alexandr
Bach

prosinec 1851 – oficiálně
zrušena oktrojovaná ústava a zavládl absolutismus – opora: armáda, policie,
tajná policie, četníci na venkově, rozvětvená byrokracie, katolická církev

důsledky:

1) Zásahy proti národnostem =
likvidace politic. života, redukce výuky češtiny, cenzura, český společen.
život se orientuje pouze na kulturu (Kytice, Babička)

– symbol těchto poměrů =
Borovský – umírá

– oživení až po 1858 –
almanach Máj = májovci

2) zaveden živnostenský úřad =
podpora podnikání, zrušena cla

3) špatný finanční stav země
(projevil se v armádě) = 1859 – monarchie poražena v S Itálii = ztratila
Lombardii =

pád Bachova absolutismu

Vývoj českého státoprávního usilí

1859 – odvolán Bach = konec
absolutismu

1860 – císař vydává
„Říjnový diplom“ = císař se zřekl absolutismu a násilí a nastínil jak
by měla vypadat ústava

1861 – vydán „únorová
oktrojovaná ústava“ – zklamala veškeré očekávání:

a) zachovala centralismus

b) nevyřešila vztah mezi moci
zákonodárnou, soudní a výkonnou

– debaty o ústavě – oživení
politického života, proti ústavě neněmecké národy (hl. Uhry)

platnost ústavy pozastavena a
nikdy nevzešla v platnost

1861 – Národní listy –
politické zaměření

– F.L.Riegr (zeť Palackého)
zveřejnil český politický program:

a) národní rovnoprávnost

b) samospráva pro české země

– žádají to na říšském sněmu –
odmítá

1863 – politika pasivní
opozice – neúčastní se zasedání parlamentu ve Vídni

– rozdělení politiků na:

a) staročeši – Palacký, Riegr

– bývali liberálové –
konzervativního zaměření

b) mladočeši – bývalí
radikálové, Sladkovští, Julius Grégr

– pokračuje rozvoj národního
života (Sokol, Hlahol, Prozatimní divadlo, naučný slovník)

– rakousko – uherské vyrovnání

1866 – Prusko – rakouská válka

– bitva u Hradce Králové (u
Sadové) – Rakousko poraženo – přišlo o Benátsko a vliv v Německém spolku (je
rozpuštěn) = monarchie se snaží sklidnit situaci v zemi =

1867 – rakousko – uherské
vyrovnání = dualismus

= vznik Rakouska – Uherska

– společná osoba panovníka a 3
ministerstva (finance, zahraničí, vojenství)

1867 – vydána ústava pro
předlitavsko (Rakousko) – prosincová ústava, v platnosti až do r. 1918 s úpravami:

1) občanská práva – volební
právo (muži) – rozděleni do 4 kurií podle majetku

2) říšská rada – parlament – 2
komory

Příliš velkou moc si ponechal
císař – není odpovědný parlamentu, vydával zákony, mohl zastupovat říšskou
radu, podléhá mu armáda

porážka českého státoprávního
úsilí

– pokus o české vyrovnání a
pasivní politika

– reakce na ústavu:

1) 1867 – politici jedou do
Moskvy a účastní se národopisné výstavy, přijati carem – vyslechl si jejich
stížnosti, ale nepomohl, informoval o akci čechů císaře

2) Do Francie poslali
memorandum Napoleonovi III. – zachoval se jako car

3) V Čechách se konají:

a) tábory lidu – na význačných
místech (Vítkov – dnes Žižkov)

– výstup českých politiků –
dávají najevo své rozhořčení nad ústavou = represe

b) velké manifestace

– např. při převážení českých
klenotů do Vídně, při pokládání zákl. kamene ND

4) Politici vystoupili před
říšskou radou – nesouhlas s ústavou + zdůvodnění – žádný výsledek

1871 – Prusko – francouzská
válka

– Prusové vyhráli a vzniká
Německé císařství = nebezpečí pro Rakousko = snaha sklidnit nepokoje = na výzvu
vlády mají Češi formulovat své požadavky =

1871 – „fundamentální
články“

– požadavek zemské autonomie X
Uhry, Němci v Čechách = Vídeň zamítá fund. články = další porážka

1872 – volby (chabrusové volby
= nečisté) = skupování velkostatků kvůli hlasům – hl. Němci

– čeští poslanci jsou sice
zvoleni, ale zahajují pasivní politiku (v čele Riegr) – mladočeši tuto politiku
vyčítají =

1874 – vytvořili si svou
vlastní stranu – „Národní strana svobodomyslná“:

– všeobecné volební právo,
návrat zpátky do sněmu

– politika aktivní spolupráce

– nová fáze vývoje české
politiky

1878 – staročeši i mladočeši
návrat na zemský sněm sněm

(moravští poslanci se tam
vrátili už v r. 1874)

1879 – návrat do říšské rady =
konec pasivní politiky

– přečetli „státoprávní
ohrožení“ – trvají na historických právech zemí koruny české

– aktivní podpora vídeňské
vlády = drobečková politika

– v čele vlády – Eduard Taaffe
– vyhýbá se řešení problému, nemá zájem o zásadní řešení, pouze kompromisy a
ústupky (Kdyby ustoupil čechům, chtěli by ústupky i další)

– jedny z jeho ustupků:

a) úřad musí na dopisy
odpovídat jazykem, kterým byl dopis napsán b) univerzita rozdělena na část
německou a českou (1882) = svobodně se rozvíjí moderní česká věda (boj o
rukopisy – Masaryk, Gebauer)

c) Alois Pražák – jmenován
ministrem bez funkce

Žádný uspokojivý výsledek
nebyl = mladočeši schvalují neúspěch na staročechy

– Taaffe vybídl staročechy k
jednání o česko – německém vyrovnání = punktace:

– podle národnostních principů
bude rozdělena správa = území s německou většinou a českou většinou

– punktace nebyly přijaty =
krach politiky staročechů = ve volbách vítězí mladočeši

Sociální otázka a dělníci

Špatné sociální podmínky vedou
k začátku organizování mezi dělníky – od 60. let – vznikají odborové spolky

– pol. 60. let – pronikají myšlenky svépomoci
– František Chleborád – dělníci mají spořit a přes svá družstva nebo spořitelny
se mají zapojit do podnikání

1883 – smetla je hosp. krize

– pronikání myšlenek socialismu
a marxismu

– vliv sehrála I.
internacionála (1864) a zásahy proti stávkám

= ve Vídni vzniká
„Sociální demokracie“

– všeob. hlas. právo, zkrácení
prac. doby, vyšší mzdy

L. Zápotocký a Josef Boleslav
Pecka šíří myšleny Soc. dem. =

1878 – vznik sociální
demokracie v Čechách – vydává svůj tisk

80. léta – rozkol ve straně

1887 – celorakouský slučovací
sjezd

1888 – sjednocení soc. dem. u
nás

– umírněný postoj oproti
marxismu – odmítají revoluci a soustředí se na politický boj a na vzdělání
dělníků

– cíl = všeobec. hlas. právo

Česká politická scéna koncem 19. století a počátkem 20. století

– mladočeši – nejsilnější
politická strana, časem nestačí zahrnout všechny názory = odštěpování
jednotlivých skupin:

a) realisté – důraz na
postupnou denodenní práci (vzdělávání lidí), politika zaměřena na revoluci

– z nich vznikla později
„Česká strana lidová“ – Masaryk

b) pokrokáři – Rakousko
potřebuje pokrok, provokují byrokracii – letáky, část se spojila s mladými
dělníky = OMLADINA = proces s omladinou – snaha dokázat důkladně zorganizovanou
organizaci, která se snaží podlomit Rakouskou monarchii (K. Sabina)

– po represích se rozpadla a
rozdělení na další politické strany:

„Křesťansko – sociální
strana“ – v čele kněz Jan Šrámek, nejv. podpora J Morava, důraz na křesťanství

„Agrární strana“ –
Švehla

„Národně sociální
strana“ – Václav Klofáč

„Sociální
demokracie“ – vydává noviny – Právo lidu, boj za všeob. vol. právo

– všechny tyto strany byly
prorakouské

1897 – nová vláda Badeniho –
provedl volební reformu – 5 kurií

– proběhly volby – u nás
vítězí mladočeši – nejsilnější politický klub =

1897 – Badeniho jazyková
nařízení:

a) veškerá jednání na úřadech
v jazyce, ve kterém byl podán návrh na jednání = odpor Němců zaměstnaných na
úřadě

b) zkoušky z češtiny a němčiny
= odpor němců = stáhnutí nařízení = vzbouření Čechů = vyhlášenní stanného práva

1907 – všeobecné rovné
hlasovací právo

1905 – Moravský pakt – na
Moravě se dohodli Češi a Němci = moravsko – německé vyrovnání

Situace na Slovensku

„Slovenská ludová
strana“ – Hlinka – důraz na křesťanství a národ

„Hlasisté“ – Vavro
Šrobár, časopis hlas, inteligence, spojení s Masarykem X Hlinka

REVOLUČNÍ ROK 1848 – 1849 V EVROPĚ

– postupné šíření revolucí po Evropě

– příčiny: a) národní hnutí –
snaha získat urč. míru samostatnosti

b) počátek občanské společnosti

– cíle – v různých zemích
různé

Itálie

– směr šíření: J — S

leden 1848 – povstání na
Sicílii – podpora majetných vrstev, snaha o samostatnost

– povstání v Neapoli – král učinil ústupek –
ústava, ale revoluce potlačena

březen 1848 – Milánsko, Benátsko – poprvé se
objevil požadavek sjednocené Itálie (1847), revoluce potlačena rakouskou
armádou

1849 – vyhlášena Římská
republika

Francie

únor 1848:

– v čele království je Ludvík
Filip

– pořádány bankety (lidová
shromáždění) na počest nějaké franc. události – jeden z banketů Ludvík zakázal
= povstání (žurnalisté, inteligence i chudina) = obsazena radnice = panovník
abdikuje = do čela opozice = liberálové = prozatimní vláda + ústava:

a) všeobecné hlasovací právo

b) cíl = republika

– zřízeny národní dílny –
nezaměstnaným poskytují zaměstnání = sklidnění nejchudších

– nespokojenost opozice +
pokus o převrat – potlačen

červen – národní dílny zrušeny
= povstání dělníků = nová revoluce = vznik strany pořádku (bonapartisté,
monarchisté) – ve volbách vyhráli

– prezidentem Ludvík Napoleon

prosinec 1851 – jmenoval se
císařem jako Napoleon III. = státní převrat

Německo

– v řadě zemích pod vlivem
Francie pokusy o revoluci, výsledek různý:

březen 1948 – revoluce v
Prusku – Berlín = král kapituluje + slibuje ústavu, volby – liberálové

– zasedá parlament + sněm:

1. koncepce velkoněmecká
(patří i Rakouské císař. + České země)

2. koncepce maloněmecká X r +
č = nejsilnější stát = Prusko =

– prosazení 2. koncepce

– podle ústavy je v čele král,
ale pruský král ústavu i korunu odmítá = následují ho i ostatní králové =
výsledek žádný = vlna revolucí – potlačena vojskem pruského krále

1848 – parlament ve Frankfurtu
rozehnán

= oktrojovaná ústava – zhora
ji nadiktoval panovník:

a) zrušeno poddanství

b) kodifikována určité míry
svobody – obč. práva

Habsburská monarchie

březen 1848:

– Vídeň – revoluce = odstupuje
Metternich (uprchl do VB) = panovníkem je Ferdinand V. – slibuje ústavu,
jmenuje liberály a zasedá parlament

Zároveň vypukla povstání i v
okrajových částech monarchie (Praha) – požadavek austroslavismu.

říjen 1848:

– nové povstání protože
jednání se protahovalo = parlament přenesen z Vídně do Kroměříže – sněm v Krom.
ale rozehnán, revoluce potlačena v celé monarchii, abdikuje císař,

Polsko

– snaha o obnovu jednotného
Polského státu = nesdílí nadšení pro austroslavismus

1848 – pokus o revoluci –
neúspěch

Uhry

– nesmírně silné národní
hnutí, snaha zavést maďarštinu jako národní jazyk

– vůdčí osobnost Lájos Kossuth

jaro 1848 – revoluce, v čele
sněmu Kossuth, sněm omezil feudální výsady + zavedení některých obč. svobod

– Uhři uznali občanské
svobody, ale neuznali národnostní práva = vystupují vůči jiným národům v rámci
maďarizace (Slovensko – vytvořen program „Žiadosti slovenského národa“
= zatykač na slovenské politiky – hl. Štůr) =

podzim 1848 – Slováci po boku
rakouské armády jdou potlačit povstání v Uhrách

= v Uhrách je sesazena
Habsburská monarchie =

1849 – zásah ruských jednotek
= revoluce potlačena

Důsledky revolucí:

a) V celé Evropě kromě Ruska
odstraněny feudální výsady a dosaženo osvobození rolníků.

b) Odstraněny zásahy států do
sféry obchodu a podnikání.

c) Zachovány zbytky občanských
práv a svobod.

České země

Radikálové reagují na dění v
Evropě pmocí tisku = vzniká tajný spolek Repeal

11.3. 1848 – svoláno lidové
shromáždění ve Svatováclavských lázních

– zvolen svatováclavský výbor
– vznáší požadavky:

a) ústavní život s občanskými
svobodami

b) zrovnoprávnění čestiny z
němčinou

c) zrušení poddanství bez
náhrady

d) sociální požadavky

– předloženo prostřednictvím
petice k císaři

– peticí byly ale spíš
prosazeny požadavky liberálů: stejné – chcou ale také centrální orgány pro země
koruny české

– císař neodpovídá = 2. petice
– mírnější = císař vyhýbavě odpovídá a jsou povoleny pouze centrální úřady

– svatováclavský výbor
rozšířen o 100 členů = Národní výbor – organizuje volby

(Palacký odmítl účast na
Frankfurtském sněmu)

– Češi – austroslavismus

– Němci v Čechách –
velkoněmecká koncepce

2.6. 1948 – Slovanský sjed v
Praze (na Žofíně)

– Slováci, Poláci, Chorvati,
Srbové

– nedošlo k shodě na
požadavcích = vyšel pouze „Manifest k evropským národům“ = realizace
žádná

12.6 – v Praze vypuklo
povstání (svatodušní bouře) na Koňském trhu – mše zbratření (Od té doby
Svatováclavské náměstí)

– průvod prochází Celetnou
ulicí, u budovy vojenského velitelství povstání potlačeno vojáky, v Praze se
chaoticky staví barikády, generál Windisgratz ovládl Hradčany

17.6 – povstání poraženo,
vyhlášena vojenská diktatura

– příčiny porážky:

a) špatná organizace povstalců

b) dobrá organizace armády

c) Praha bez spojení s
venkovem – chtěl pomoct

d) od povstání se distancují
liberálové – v čele Josef Václav Frič

– liberálové volí zákonnou
cestu = účast na sněmu ve Vídni, ale nedošlo k vypracování ústavy

7. září 1848 – zrušeno
poddanství – ale s náhradou

– sněm z Vídně — Kroměříž

jaro 1849 – sněm rozehnán

– poslední dozvuk v Praze –
květen 1849 – májové spiknutí

– ztroskotal politický program
austroslavismu

– vůči radikálům represe,
liberálové do ústraní (pouze K.H.Borovský – vyhnanství)

– v monarchii zaveden
absolutismus (bez poddanství), o dva roky později vydána oktrojovaná ústava

TŘICETILETÁ VÁLKA

Příčiny: Habsburkové se snaží prosadit v celé Evropě, ale v Z
Evropě se jim to nepovedlo (Nizezemí) = snaží se upevnit své postavení ve
střední Evropě = bojují za absolutismus = za katolictví X evangelíci =
náboženská válka

Situace v říši:

– protestanté nejednotní – 3
skupiny:

a) kalvinistická šlechta =
únie (JZ Německa)

– v čele Fridrich Falcký

b) lutheránská šlechta
(střední a S část)

– v čele saský kurfiřt

– nepřidali se k únii –
střídavě se přiklání k oběma stranám

c) katolická šlechta = liga (J
Německa)

– centrem Bavorsko

1. fáze = válka česká = 2. stavovský odboj (1618
– 1620)

– nesetkává se s pochopením,
považovali ji za vzpouru proti legitimnímu panovníkovi

– české země považovány za
přímou součást držav Habsburků = téměř žádná zahraniční pomoc

– v době české války vpadl
saský kurfiřt do Lužice (žárlivost na Fridricha)

– za švédské války:

1631 – saské vojsko obsadilo
Prahu = návrat českých emigrantů (Sasko = centrum únie)

– v závěru prochází Čechami
žoldnéřská vojska (1639 – 1641)

1641 – Švédské posádky se
uchytily v některých českých městech (Uničov a Olomouc)

1645 – bitva u Jankova –
Švédové se dostali na Moravu a obléhali Brno

1648 – Švédové obléhali Prahu,
dobyli Hradčany, Malou stranu, snaha táhnout na Staré město, ale studenti Z K.
U. je zadrželi.

Po stažení vzali sebou část
sbírek Rudolfa II.

rakouští habsburkové si po
Vestfálském míru zachovali nezměněné postavení

2. fáze = válka falcká (1621 – 1623)

Falc se nachází blízko
Nizozemí = válka se přenáší na území Falce a je úzce spjata s bojem v Nizozemí.

Císař útočí ze dvou stran:

a) z Nizozemí = Španělé

b) z říše = liga

= porážka nekatolíků

3. fáze = válka dánská (1625 – 1629)

Nizozemí má strach = hledá
spojence: Dánsko, Anglie = v čele stojí dánský král Kristián IV.

Císař využívá pomoci Albrechta
z Valdštejna – nabídl mu svou armádu

– zvrat ve vývoji války

1626 – bitva u Lutheru – A. z
V. porazil Kristiána – donucen k ústupu

1627 – porazil generála
Mansfelda ve Slezsku

A. z V. pokračuje:

obsadil: S Německo, Jutsko,
Meklenbursko (odměna od císaře)

= konec 3. fáze zásluhou A. z
V.

1629 – císasř vydal
„restituční edikt“:

a) Nekatolíci musí vrátit
katolíkům v Německu všechna území, která jim zabrala od r. 1555 (pasovská
smouva).

b) Panství a biskupství
obsazena katolic. duchovními

c) Poddaní – povinně
katolictví, jinak odchod.

velký odpor = císař edikt
odvolal + propustil A. z V. ze svých služeb (1630) = ztratil území

Francie silně znepokojena
nástupem Habsburků, ale nevstupuje otevřeně do války.

4. fáze = válka švédská (1630 – 1635)

– v čele vojsk je Gustav Adolf
– vylodil se v ústí Odry + kurfiřt saský a braniborský

1631 – bitva u Breitenfeldu –
Švédsko vítězí

— stř. Německo — Bavorsko

Sasové obsadili Prahu a Čechy.

Císař opět povolává A. z V. =
válka nabírá obratu

1632 – bitva u Lutzenu – A. z
V. vítězí nad Adolfem (zemřel) = A. z V. vytlačil Sasy z Čech =

1635 – pražský mír – saský
kurfiřt přestoupil k císaři (za odměnu dostal Horní a Dolní Lužici)

5. fáze = válka švédsko – francouzská (1635 – 1648)

Francie vstupuje do války
proti Habsburkům – přes dlouhé boje nedošlo k žádným zvratům.

poč. 40. let – začínají mírová
jednání – Munster, Osnabruck

1640 – uzavřen Vestfálský mír
= konec 30. leté války

Výsledek:

1) Francie si udržela
hegemonii v Evropě = v Evropě nerovnováha = Habsburkové válku vlastně prográli.

2) Habsburkové se neprosadili
do čela Evropy: upevnili si postavení v českých zemích, oslabení v říši, kde:

a) knížata získala právo na
samostatnou zahraniční politiku

b) některá knížata měla územní
zisky.

3) Objevila se nová velmoc
Švédsko – zisk území: V Pobaltí, S Německo

4) Uznána samostatnost dvou
zemí: Švýcarsko, Nizozemí

5) V říši proběhly restituce,
ale českých zemí se to nedotklo.

6) Mezníkem se stal rok 1624 –
emigranti se nesměli vrátit.

Důsledek:

1) Zpustošená řada oblastí a
ztráty na životech.

2) Některé vrstvy se
obohatily:

a) v zemích řemeslně vyspělých
– obchodníci, výrobci

b) v zemích zaostalejších (V
Evropa) – vrstva zbohatlíků – vojenští velitelé, v Čechách nové šlechtické
rody.

3) Rozdíl mezi Z Evropou
(hospodářská expanze) a stř. Evropou (převládá feudalismus a nevolnictví)

4) Byla to první válka, které
se zůčastnila většina evropských zemí.

Evropské revoluce v 16. a 17.
století

NIZOZEMÍ

Nizozemí se skládalo ze 17
provincií – každá samostatná (generální sněm – zastává všechny pravomoce, řeší
otázky společenské i politické + představitel).

Vyspělá řemeslná výroba – Antverpy
= nejbohatší město Evropy – obrovské přínos pro Španělsko.

Měšťané sehráli obrovskou roli
– činí si právo na řadu nároků.

Náboženská tolerance –
lutheráni, kalvinisté – chtějí komunu.

J provincie = Flandry,
Brabantsko

S provincie – vyspělejší

– obě trvají na svých právech
a zásadách

Odboj v provinciích za vlády Filipa II.

1) omezuje stavovské svobody

2) zvyšuje daně

3) prosazuje katolické
náboženství = pronásleduje evangelíky + snaha o inkvizici =

nespokojenost šlechty + vliv
Hugenotů

1. fáze = šlechtický odboj

– šlechta začíná jednat s
Habsburky – v čele Egmont a Horne

– proti postupu Filipa II. –
žádají zachování stavovských svobod + zrušení inkvizice

– jednají s Markétou Parmskou
– sesazuje svého rádce Granvellu = ústupek

2. fáze (1566 – 1567)

– odpor proti katolictví =
lidové houfy přepadávají katolické kostely a ničí vybavení = obrazoborectví =

3. fáze

– bouře jako záminka pro
Filipa II. – vyslal vojenskou jednotku – v čele vévody z Alby – dorazil do S
provincií:

a) poprava Egmonta a Horna =
do čela šlectického odboje se dostal Vilém Oranžský

b) kruté tresty nekatolíků

c) zavedena daň = alcabala –
každý platí 1% ze svého majetku + 10% z každého uzavřeného obchodu = podlomeno
nizozemské hospodářství = ještě větší nepokoje =

Vilém Oranžský – snaha o vpád
– neúspěch =

d) bouře obyčených lidí =
gézové (žebráci) = ozbrojené lidové odboje

– lesní gézové – J

– mořští gézové – S – útočiště
ve Francii a Anglii – napadají španělské lodě

1572 – mořští gézové zaútočili
– vylodění v přístavu Brielle + ozbrojený boj:

gézové, Vilém Oranžský,
obyvatelé x Španělé – v čele vévoda z Alby

– Š. – zatlačeni na J – v. z
A. odchází z armády

– žoldnéři se vzbouřili a
zničili Antverpy = povstánín obyvatel – potlačeno Španěly a domácí šlechtou

J provincie – snaha o mír s
Filipem II.

1579 – uzavřena Arraská únie =
dohoda mezi šlechtou J provincií o podmínkách urovnání sporu s Filipem II.

Důsledek:

1) Během revoluce vznikaly
„kalvinské konzistoře“ – základem kontinentálního parlamentarismu.

2) Vzniká „utrechtská
únie“ = S provincie – bojují dál proti Španělům

1581 – vzniká stát Spojené
nizozemské provincie = rozdělení Nizozemí

1648 – uznána nezávislost

J provincie = španělské
nizozemí = Belgie

3) Suverenita lidu byla nad
panovníkem = rovnost mezi lidmi = počátek občanské společnosti

ANGLIE

Charakter Anglie:

a) Hospodářská prosperita –
vývoz lehkých suken

– konkurence Nizozemců v
obchodě

– rozvoj řemesel = růst měst =
poptávka po zemědělských produktech = zisky sedláků na venkově

b) vnitropolitická stabilita

c) velká mezinárodní autorita
=

d) okázalý královský dvůr,
bohatství aristokracie a kulturní rozkvět (Alžbětínské divadlo)

– 1603 – nástup Stuartovců
(konec Tudorovců):

Jakub I.

– syn Marie Stuartovny =
sjednocení Anglie, Skotska a Irska

– podpora podnikání

– kritika za postoj k české
válce (Fridrich Falcký – zeť)

Karel I. (1625 – 1649)

– začátek vnitropolitické
krize, neboť se pokusil posílit panovnickou moc (náznak absolutismu)

1629 – odpor poslanců = král
rozpustil parlament – přestal ho svolávat a opírá se o:

a) anglická církev

b) vysoká aristokracie

c) privilegované obchodní
společnosti – platí ochotně mimořádné dávky

– odpůrci krále se projevují
nábožensky = puritáni (stoupenci kalvinismu) – venkovská šlechta + střední
městské vrstvy

– požadavky:

a) hospodářská kritika – proti
nákladnému dvoru + mimořádným dávkám

b) politické – proti
anglikánské církvi = opora krále

– proti pokusům o absolutismu

král je dává pronásledovat =
odcházejí a usidlují se v S Americe

1. období revoluce = začátek (1640 – 1642)

Ve Skotsku došlo k povstání
(1639), protože Karel se tam snaží zavést anglikánskou církev = skotská
dobrovolná armáda zaútočila na S Anglii =

1640 – král svolal parlament –
potřebuje mimořádnou financi = opozice toho využívá, organizuje volební kampaň
a získává převahu v parlamentě =

a) odmítá ustoupit králi

b) usnesení o svolání a
rozpuštění parlamentu nezávisle na králi

král je dává zatknout, ale k
opozici se přidávají Londýňané = král utíká do Oxfordu

2. období (1642 – 1649)

– začíná válka mezi
parlamentem (opora na JZ) a králem (opora na

SZ)

– zpočátku je ve východě král,
ale změna, když Oliver Cromwell (statkář a puritánský poslanec) začíná budovat
armádu:

– dobrovolníci – dobře
vycvičeni, lehká jízda

– zaveden podíl vojáků na
rozhodování

1645 – bitva u Naseby – král
poražen a zajat skotským vojskem

Rozkol v opozici = tři
skupiny:

1) Presbyteriáni – umírnění,
voleni církevními hodnostáři

2) Independenti – nezávislí,
podporováni důstojníky, požadavek, aby se král podrobil parlamentu

– podskupina = digeři (kopáči)
– žádají rovnost, rozdělit půdu všem

3) Levelleři –
nejrádikálnější,

– návrh ústavy: Všichni
nezávislí muži (nejsou v námezdném nebo služebním poměru) mají rovnoprávné
hlasovací právo = pouze majetní.

– král uprchl z vězení =
presbyteriáni vyhnáni

1648 – král zajat a za rok
popraven

3. období (1649 – 1660)

– parlament ovládají
independenti

1649 – vyhlášena republika,
rozpuštění levellerů, p. využívají výkonné a soudní moci vůči svým nepřátel =
nespokojenost =

1653 – Oliver Cromwell vojensky rozehnal parlament =

nová ústava + funkce lorda
protektora = Cromwell – velká osobnost

– boj proti katolickým
mocnostem = boj proti Habsburkům = budování válečného loďstva (zisk Jamajky)

– posiluje obchodní loďstvo

1651 – vydána „navigační
akta“ = zákon – zboží do Anglie může být dováženo pouze na anglické lodi
nebo na lodi od země, ze které náklad pochází = Nizozemí slábne v obchodě

1658 – Cromwell zemřel a jeho
autorita nebyla obnovena = chaos

– největší slovo mají
obchodníci (chcou klid pro obchod) – bohatí = 1660 – navrhují Stuartovce na
trůn = obnovení království = panovníkem s stává:

Karel II.

– syn Karla I.

– neproběhly žádné represe ani
restituce majetku

– obnovena anglikánská církev
= ostatní proudy zatlačeny do pozadí

= konsolidace (zklidnění)
poměrů v Anglii

– časem roste snaha krále
posílit svou moc X parlament

1679 – vydán zákon
„Habeas corpus act“ = nikoho nelze uvěznit bez řádného soudu

Jakub II.

– pokračuje ve snaze o
absolutismus = podpora katolíků = 1688 je parlamentem sesazen

Období parlamentarismu

parlament = nejsilnější
instituce v Anglii

– stavovská monarchie je
postupně nahrazována systémem parlamentním

Vilém III. Oranžský

– nucen podepsat zákon o
právech = doba tzv. „slavné revoluce“ =

král se zavazuje, že bude
omezen:

a) ve stanovení daní

b) při vyhlášení zákonů

c) při vydržování vojska

– pravidelné schůze parlamentu

– poslanci – musí být volení,
imunita (svoboda projevu)

vzniká zákonodárná moc =
parlament + výkonná moc = král (soudní moc nebyla ještě vymezena)

– politické strany: Toryové –
největší držitelé půdy, konzervativní

Whigové – obchodníci, podnikatelé, liberální

– vítězná strana sestavovala
vládu a ta se zodpovídá parlamentu

Jiří Hanoverský

– dokončen vývoj
parlamentarismu

– neumí anglicky = má zástupce
= funkce premiéra

– začátek tolerování opozice =
skupina kritizující vládní politiku

– zrušení cenzury = na
veřejnosti politické debaty = formování veřejného mínění

Anglie = konstituční monarchie
= panovník i vláda respektují ústavu = konstituce

Vývoj českého státu za Jiřího z
Poděbrad a vlády Jagelonců

Stav státu v pol. 15. stol.

– dva problémy:

1) náboženský – vyřešen
Basilejskou kompaktátou

2) obnovení normální politické
moci

Stavy odmítají Zikmunda a
žádný jiný panovník k nám nechce jít = 1436 – Zikmund se stává králem – velmi
slibuje, ale jakmile se dostal k moci:

– snaha zrušit husitství

1437 – popraven Jan Roháč z
Dubé (husitský šlechtic) = vlna nevole = Z. utíká a 1437 umírá = Lucemburkové
vymírají po meči, ale Z. má dceru = bere si
Albrechta II. Habsburského (1437 – 1439) „kladivo na kacíře“

– dodržuje kompaktáta = dobré
jméno

1439 – padl v boji

Ladislav Pohrobek (1453 – 1457)

– syn Albrecht = katolík

– malý = království bez krále

– zemi řídí stavy = sílí
jejich moc

– krajské zřízení – landfrýdy
– každý kraj svůj sněm a v čele krajský hejtman = roste moc hejtmanů

Vznikají dvě mocenská
seskupení podle náboženství:

1) Jednota Poděbradská
= kališníci

– centrum – V Čechy

– v čele Hynek Ptáček z
Pirkenštejna, poté Jiří z Poděbrad

– není vnitřně jednotná
(husité z Tábora mají výhrady) = Táborská jednota

2) Strakonická jednota
= katolíci

– centrum J Čechy

– v čele Rožumberkové

1445 – uherské stavy uznávají
L. Pohrobka = katolíkům posílilao sebevědomí = kališníci se brání = 1448 – 1458
– zemským správcem je Jiří z Poděbrad = má veškerou výkonou moc:

1) zlikvidoval opozici –
Táborská jednota a přinutil ke smíru i Strakonická jednota = rovnováha mezi
katolíky a kališníky

2) restituce královského
majetku

3) obnovil obchod

4) stará se o svůj majetek

– L. Pohrobek umírá na
leukémii = svobodně a jednohlasně je na sněmu zvolen Jiří z Poděbrad – není z
královského rodu = vysoké sebevědomí českého panstva

Jiří z Poděbrad (1458 – 1471)

– vnitřní politika:

– vydobyl si uznání ve všech
zemích i v katolických (Morava, Slezsko, Lužice)

– cíl = centralizovaná
monarchie

– opírá se o města a nižší
šlechtu

– uznává kompaktáta a dodržuje
rovnoprávnost obou náboženství

– kontakty s ostatními státy –
dcera provdána za Matyáše Korvína

– zahraniční politika:

1462 – papež Pius II.
prohlásil kompaktáta za zrušena = J. z. P. zahájil diplomatickou akci – na
papežovo prohlášení nereaguje a podává návrh na vojenský spolek proti Turkům =
EVROPSKÁ MÍROVÁ ORGANIZACE:

1) orgán všech zástupců
evropskýc zemí – pravidelné zasedání zemí

2) všechny evropské státy jsou
si rovny

3) mírové řešení všech
problémů + společná měna

vysílá poselstva do všech zemí
Z Evropy – marně

1466 – papež povolává J. do
Říma – ten nikam nejede = klatba = papež ho svrhuje z trůnu =

1467 – vzniká opozice –
Zelenohorská jednota – je potrestána

1468 – Matyáš Korvín vyhlásil
J. ve jménu papeže válku – vede se většinou na jiných územích

1469 – bitva u Vilémova – J.
vítězí = M. slibuje, že se za J. přimluví u papeže, ale na cestě zpět se v
Olomouci nechal korunovat na českého krále = znovu válka – J. vítězí, ale je
nemocný = domlouvá se s polskými Jagelonci o nástupnictví (nemá potimka)

1471 – umírá

– význam: a) náboženská
tolerance

b) zesílily české stavy

Období stavovské monarchie (1471 – 1620)

Vláda Jagelonců

Vladislav II. Jagelonský

– zvolen stoupenci Jiřího z
Poděbrad = uznávají ho pouze kališníci

– nemá peníze

– nastupuje do období
dvouvládí – panovníkem je i

Matyáš Korvín

– uznávají ho katolíci +
papežská kurie

– hospodářské problémy – oba =
1479 – dohoda v Olomouci =

= rozdělení Koruny české:

Čechy – Vladislav

Morava a Slezsko – Matyáš

– existují i dvojí úřady

1490 – M. umírá = spojení
Koruny české a V. je zvolen uherským králem = Česko – Uherská personální únie

– sídlo – Budín = Praha ztrácí
postavení = české stavy taky

– vnější problémy – Turci =
boj Uher s Turky = potřeba peněz = tahají se z Čech

Sociální a politické důsledky vlády:

1) Náboženský rozkol – roste
moc katolíků = 1483 – utrakvistické povstání – 1485 – náboženský mír v Kutné
hoře

– obnovení náboženské
tolerance

– poddaní si mohou zvolit své
náboženství

2) Růst moci stavů

– královská moc je oslabena po
husitských válkách – král je odkázán na stavy, vzniká kolegium 4 zemských
šlechticů = úpadek královské moci

– vysolá šlechta
zrovnoprávnila zemanstvo = posílen šlechtický charakter = oslabení měšťanstva

– šlechta ovládá všechny úřady
a král nesmí odvolat žádného zemského úředníka bez účasti stavů

1500 – Vladislavské zřízení
zemské

– pokus o zemský zákoník

– potvrzení dosavadních poměrů
= šlechta u moci, města vyšachována

– zákoník platí pouze pro
Čechy = opomenutí Koruny české

– stavy nejsou státotvorné –
nejednotné, nejednají v zájmu států

– šlechta začíná hospodářsky
podnikat X privilegia měst = konflikt – města zbrojí ale k bojům nedošlo

1517 – Svatováclavská smlouva

1) města – 3 hlasy na sněmu +
právo na soudnictví

2) šlechta může hospodářsky
podnikat

šlechta vítězí

Ludvík Jagelonský

– nástup v 10 letech =
pokračuje úpadek panovnické moci

– snaha zastavit Turky

1526 – bitva u Moháče – Turci
vítězí – L. umírá = turecké nebezpečí trvá a prázdný trůn

– doba Jagelonců = vláda stavů

Humanismus a renesance

Velké zámořské objevy

Reformace v Evropě

RENESANCE = proud směřující proti církevnímu a
náboženskému výkladu světa

= nová myšlenková soustava, nové pojímání
světa

= nový životní způsob, který měl obrodit
společnost na základě antických vzorů

– vliv na vznik má spor mezi
katolictvím a reformací

– vychází ze slova re – nascio
= znovuzrození

– formuje se v Italských
městech (S) – 14. stol. hospodářský rozmach = usilují o politický vliv,
měšťanstvo žádá obecnou vzdělanost světského charakteru

– od 2. pol. 15. stol. se šíří
do zaalpských zemí

– centra: 15. st. – Florencie,
16. st. – Řím, Benátky, později Francie, Španělsko, Anglie

– v užším smyslu se jím
označují výtvarné projevy

– znaky:

a) spojení krásy a funkčnosti

b) harmonické působení části a
celku

c) důraz na pozemský život

d) individualismus – zájem o
člověka, rozvíjení jeho schopností = důraz na vzdělanost ve všech směrech
(umělecký, vědecký, poznávací), jednání podle rozumových zásad

V Itálii je problém
rozdrobenosti území = vzdělanci žádají sjednocení = snaha o obnovení velké
slavné Itálie = návrat k antice.

1. fáze = trecento – 14. století

– snaha o obnovu římského
impéria

Dante Alighieri: Monarchia (O
jediné vládě) – načrtl vizi impéria
Božská komedie

Francesco Petrarca, Cola di
Rienzo – žádají Karla IV. o sjednocení – odmítl (nereálné)

Giovanni Boccaccio: Dekameron
– důraz na pozemský život, takový jako je

– rozvoj výtvarného umění –
zobrazování duševního stavu postav

– objevena příroda a její estetická hodnota
(Martini a Bondone)

2. fáze = quattrocento – 15. století

– vrchol renesance

– úsilí o obnovení impéria
polevilo – uznáno za nereálné

– centrem Florencie – v čele
Medicejové – Cosimo I. de Medici

Lorenzo de Medici

Filippo Brunelleschi

– významný stavitel (završil
stavbu florentského dómu)

Leon Battista Alberti

– stanovil základní principy
renesanční architektury

1) architrávový konstrukční
princip

2) symetrie

3) pravoúhlý půdorys

4) horizontálnost

5) členité štíty

6) vodorovné vrstvení pater

7) podloubí a sloupové arkády

8) omítka zdobena technikou
sgrafito

– rozvoj světských staveb:

zámky – trojkřídlé

– uzavřené

(Velké Losiny, Opočno)

paláce, kašny – ve městech

zahradní architektura – letohrádek
Hvězda, belvedér královny Anny měšťanské domy – Praha, falešné štíty

3. fáze = cinquecento – přelom 15. a 16. století

– centrem Řím

– rozvoj sochařství a
malířství

a) realističnost zobrazení –
dokonalejší znalost anatomie těla, inspirace antickým ideálem

b) světské náměty – portréty
známých osob, zachycení davových scén, příroda jako rovnocená složka

c) objev lineární perspektivy
– využíval hl. Masaccio

Leonardo da Vinci

– architekt, malíř, hudebník,
filosof, vědec, technik, vynálezce, atlet = renesanční člověk

„Mona Lisa“

„Poslední večeře
páně“

Michelangelo Buonaroti

– sochy: „David“
„Mjžíš“

– fresky ve Vatikánu:
„Poslední soud“

– dostavba chrámu sv. Petra

– stojí na přechodu mezi
renesancí a manýrismem

Rafael Santi

– fresky: „Sixtinská
madona“

Giovano Bellini

– malby: „Madona se
světci“

Sandro Boticelli

– fresky v Sixtinské kapli:
„Zrození Venuše“

Renesanční ideály přijímála
kromě měšťanů také: šlechta, protestanti, představitelé katolické cirkve.

Vůbec nepostihly prosté
vekovské a měštské obyvatelstvo – věří v náboženské pojetí svět (vyhnání
Medicejů z Florencie).

HUMANISMUS = nový myšlenkový proud

= soustava filosofických, historických,
právních, obecně estetických, literárních a jazykových názorů renesančních
vzdělanců

– pochází ze slova „studia
humana“ = studium lidských záležitostí

– důraz na dokonalé jazykové
vzdělání

– latina, řečtina, hebrejština

– studium mateřské řeči

– napodobuje antické žánry a
styly

1450 – Johannes Gutenberg –
vynález knichtisku = urychlena výroba knih = dostupné i chudým

– znalost filologie

Lorenzo Valla – kritika
Konstantinovy donace

Niccolo Machiaveli: Vladař

– rozvoj přírodních věd
(astronomie)

Mikoláš Kopernik –
heliocentrismus

Jen Kepler – zákony o pohybu
nebeských těles

Galileo Galilei – dalekohled

Giordano Bruno – možnost
existence dalších lidských civilizací

– filosofie

– navazuje na Platóna

– utopické představy o lepším
světu

Thomas Moor:
„Utopia“

Thomas Campanella:
„Sluneční stát“

Zámořské objevy

– příčiny:

1) Nedostatek drahých kovů –
evropská náleziště vyčerpána.

Za zlato se nakupuje luxusní zboží v orientu.

2) Turci ovládli Malou Asii,
1453 – ovládli Cařihrad = kontrolují spojení s Indii = stížení obchodu s
východem.

3) Kupci z Janova usilují o
přímy přístup k orientálním trhům, snaha obejít se bez prostřeníka = Arabi –
brání také v přístupu k Africkému zlatu.

4) Komplikovanost a rizikovost
obchodních cest vede Janov a Benátky k hledání jiného námořního spojení –
spojence nacházejí v Portugalsku a Španělsku (mají přístup k Atlantiku a dobré
loďstvo) = najímají si mořeplavce z Janova a Benátek

– předpoklady:

1) nový typ lodí – hlubší
ponor

– silnější – více stěžňů – 4

– ovladatelnější

2) kompas + znalost astronomie
(astroláb) = znalost polohy

3) názor o kulatosti Země =
první glóbus

– vzdálenosti byly považovány
za kratší

Portugalsko

– začíná s objevy za vlády Jindřicha Mořeplavce

– plavby po západních
březích Afriky

1486 – Bartolomeo Diaz –
dosáhl Mysu dobré naděje

1498 – Vasco de Gama – s
pomocí arabského lodivoda dosáhl Indie

Portugalci osazují Indii, ale
nesnaží se ji ovládnout.

Na pobřeží V Afriky a Indie
zakládají faktorie = obchodní stanice.

Přivážejí koření, drahé kovy,
dřevo, ale rozvoz po Evropě přenechávají Nizozemcům.

Svedli boj s Araby a vytlačili
je z oblasti Indického oceánu.

Postupně moc Portugalců začíná
upadat.

– míří i směrem západním

– dosáhli břehů Brazílie

– vyprovokovali Španělsko

Španělsko

1479 – vznik Španělska
spojením Kastílie a Aragonu

1492 – dobyta Granada ovládaná
Araby = začínají objevné plavby

1492 – z přístavu Pálos vyplouvají
Columbovy lodě

Přistává na ostrově St.
Domingo a 3 měsíce hledá v okolí koření a věci, které vozili z Indie
Portugalci.

– objevení mnoha ostrovů
(Karibské ostrovy)

Poté podnikl ještě 3 plavby,
stává se guvernérem. Španělsko nespokojeno s malými výnosy. Kolumbus umírá
zapomenut.

1513 – Vasco de Balboa –
překročil Panamskou šíji = Země je kulatá. (Přišel na to jeho pomocník,
obchodní a cestovatel Amerigo Vespuci.)

Španělsko chce vyšší zisky =
nové objevné plavby

1519 – 1522 – Fernao Magalhaes
– podnikl cestu kolem světa = dokázal kulatost Země, umírá na Filipínách

Španělé dobývají původní
civilizace = zakládání kolonií.

1519 – 1521 – dobytí říše
Aztéků (Mexiko), Mayů (Yucatán)

– Herrando Cortéz

1531 – 1535 – dobytí říše Inků

těžba drahých kovů (zlato, stříbro)

plantáže – cukrová třtina =
dovoz otroků

– každý třetí rok se dováží
tzv. „stříbrné loďstvo“

– v Americe se nerozvinula
řemeslná výroba – vše dováží z Evropy = zisky mají hlavně Anglie a Nizozemí (ve
Španělsku totiž řemeslná výroba nerozvinutá)

Spor mezi Španělskem a Portugalskem

1494 – konflikt o sféry vlivu
= demarkační čára – Z – Šp.

– V – Port.

– dělítkem jsou Kapverdské
ostrovy

– Španělé dojeli až na
Filipíny = spor

Od 2. pol . 16. stol. skábne
vliv těchto zemí:

Portugalsko

1580 – připojeno ke Španělsku
(personální únie)

= opět vliv Arabů a komplikace
v obchodě

– centrální správa kolonií –
mistokrál

Španělsko

1588 – Španělé poraženi Anglií
u Lamanch. průlivu

Nizozemí

– vystřídali Portugalce a
uchytili se na Jáwě a v Malajsii

– rozvoj stavby lodí

Anglie

– rozvoj řemeslné výroby
(lodě)

– jede – směr – S Amerika –
kolonie Virginie

– původně pirátské účely
(podpora Královny – šp. lodě)

Francis Drake

1577 – 1580 – obeplul
zeměkouli

– Francie a Nizozemí –
zakládají polosoukromé společnosti, zakupují monopol na obchod

1600 – Východoindická
společnost – výnosnější než centrální správa

Francie

– území Kanady

– další státy – Itálie, Rusko

Důsledky zámořských objevů

1) Cenová revoluce

– příliv drahých kovů =
inflace = postižena je šlechta a chudina – odkázána na milodary

– peníze v rukou bankéřů a
obchodníků – půjčují i králi – nevrací je – vyhlášen státní bankrot – poškození
věřitelů (židé)

2) Přesun hospodářských a
mocenských center z uzavřených moří (Janov, Benátky, Hanza) na Iberský
poloostrov a k Lamanch. průlivu.

– centrum – Nizozemí –
Antverpy – na jejich burzách se určují ceny

– Anglie – Londýn

3) Vznik světového obchodu

– Asie, Amerika, Afrika – str.
109

4) Výměna plodin a kultur

– brambory, tabák

– vznik nových kulturních
oblastí soužitím domorodců s Evropany

– Amerika

5) Rozvoj přírodních věd
– geografie, astronomie, zoologie, botanika, kartografie, praktický důkaz o
kulatosti Země

6) Formuje se
evropocentrismus – Evropa nabyla dojmu, že má za úkol vnášet svou kulturu
do ostatních civilizací.

Reformace

– příčiny:

1) inflace (zám. objevy)

2) k moci se rve měšťanstvo

3) 1377 – papežské schizma,
klesá autorita církve = nutnost nápravy:

a) církevní hirearchie usiluje
o nápravu = koncily – mají mít větší moc než papež = koncilní hnutí = vzniká
KONCILIARISMUS = učení o nadřazenosstí koncilů nad papežem

= papež se brání = vzniká
PAPALISMUS = účení o nadřazenosti papeže nad koncilem

= vnitřní boj v církvi =
nevede to k ničemu

b) reformace = oprava

– církev se má řídit biblí =
návrat k původnímu poslání =

má se vzdát světské moci =
souhlasí panovník, šlechta i poddaní = sociální hnutí za prosazení

1. reformace – česká –
husitství

– myšlenky Johna Wyclifa,
přívrženci – lolardi

1381 – povstání Wata Tylera –
velmi těžko potlačováno

2. německá reformace

– příznivé podmínky pro
vypuknutí konfliktu:

a) hospodářská roztříštěnost

– rozvoj hosp. hlavně na
okraji – Porýní, Podunají, Norinberk, Ulm

b) politická roztříštěnost –
slabá panovnická moc

c) společenské poměry – chudá
šlechta chudne, nepokoje na venkově, církev = společný nepřítel

– duchovní vůdci

Martin Luther (1483 – 1546)

– zakladatel německého
protestantismu

– narozen v Eislebenu,
augustiánský mnich

– veřejný výstup proti
prodávání odpustků

1517 – na vrata chrámu ve
Wittenberku přibil „95 tezí“

(odmítá odpustky, vyložil
zásady křesťanského života)

– potírá papežovu autoritu a
církevní dogmata

1519 – disputace v Lipsku –
končí bez výsledkui

1520 – papežskou bulou
vyloučen z církve a jeho spisy odsouzeny ke spálení – Luther bulu spálil –
zachránil ho saský kurfiřt – Fridrich Moudrý

– ostře se postavil proti
selské válce

– jeho myšlenky získaly ohlas
i na venkově a v některých nměstech

radikalizace reformy v
lidových vrstvách

– prostí lidé ovlivněni:
chiliazmus, sekty, vize

= sociální hnutí

Thomas Muntzer

– hlásá království boží na
zemi = rovnost všech

Michail Gaismar – vůdce tyrolských povstalců

Jan Mathys, Jan z Leydenu – v čele sekty novokřtěnců

– člověk má být pokřtěn až v
dospělosti po seznámení s vírou

– požadavky sociální a
politické – odstranění výsad šlechty a bohatého měšťanstva X Martin Luther a
šlechta

Německá selská válka (1524 – 1526)

– povstání pribíhající
neorganizovaně

3 centra:

1) JZ Německo = Švábsko

– program = „artikulový
list“

– odstranil feudální
vykořisťování

– postupně poraženo

2) Stř. Německo = Durinsko

– centrum – Mulhausen

– působí Muntzer

1525 – bitva u Frankenhausenu
– porážka F. Moudrým, Muntzer popraven

3) Alpskén země = Tyrolsko,
Salzbursko

– v čele Gaismair

1526 – porážka = odchází do
Benátska a propracovává zásady společnosti, zavražděn nájemnými vrahy

1534 – Munsterská komuna

16. měsíců – vláda chudiny,
pak porážka = odchod na Z — J Morava (Mikulov – usazení), po 1620 — Slovensko

Lutherismus se šíří = císař
nucen situaci řešit (Karel V.) =

svolán říšský sněm ve Špýru –
hlasování o správnosti nových náboženských teorií X zastánci teorií = lutheráni
= protestanti – tvoří „šmalkaldská jednota (1531)“ – ujasnili zásady
nového církevního účení v „augsburské konfesi“ (Filip Melanchton)

Šmalkalská válka (1546 – 1655)

1547 – císař vítězí, feudály
ze strachu nepotrestal =

1555 – „augsburský
náboženský mír“ = kompromis

– Šlechta má právo vybrat si
víru, ale pooddaní ne – mají víru pdle svého pána.

Šíření reformace v Evropě

Lutherismus — S
Německo — Pobaltí — Skandinávie (Švédsko – oficiální náboženství, Dánsko ho
importovalo na Island)

– některá města i v katolickém
Polsku a v Uhrách, Čechách, Slovensku, Slezsku – jen německy mluvící
obyvatelstvo

— Švýcarsko – v čele Huldrych Zwingli

– rozvíjí ho dál po stránce
morální a etické, umírá v boji

– jeho přiznivci:

a) návrat k původnímu
lutheránství

b) nová větev – Jan Kalvín =
kalvinismus – vychází z názoru o predestinaci (předurčení)

– lidé mají právo se vzepřít
proti panovníkovi, když se nechová podle bible

– centrem – Ženeva – městská
republika – v čele rada (správa města, zahraniční politika), konzistoř =
církevní sbor – dozírá na všechny občany v Ženevě, zda se chovají podle
kalvinismu

– kalvinismus nesnášenlivý a
netolerantní

– šíří se hlavně mezi
nizozemskými obchodníky

– J Francie – Hugenoti

– Anglie – puritáni

– pobřeží S Ameriky – anglické
kolonie, pomáhal přežít

Význam reformace

1) vznik evangelického
náboženství

2) podloben feudální systém
zabíráním církevního majetku

3) možnost kázání v jiných
jazycích =

4) podporuje rozvoj národních
kultur

5) napomáhá rozvoji
kapitalismu

6) připouští i revoluci

Reforma katolické církve

Zpočátku je v církvi hodně
lidí, dteří se snaží o nápravu. Později snaha získat všechny ztracené pozice
zpět = obnovena inkvizice.

Ignác z Loyoly

– šlechtic

– zakládá nový řád =
Tovaryšstvo Ježíšovo (Jezuitský řád)

– cíl = prosazovat katolictví
= kazatelny, školy, zpovědnice

– neuznávají hranice států

– přísná organizace

– jezuité – velmi vzdělaní,
vyhledávají disputace mezi lidmi, vynikající školský systém = i evangelíci
posílají své děti do evangelických škol

1545 – Tridentský koncil

– přelom v dějinách katolické
církve

– katolictví se vyrovnává s
humanismem a s renesancí a zaujalo určitý postoj:

1) upřesnil katolickou věrouku

2) uznal největší autoritu
papeže

3) bylo omezeno
mnohoobročnictví

4) zřízeny biskupské semináře
= dohlížejí na případné nové Luthery, knězi musí plnit slib o souhlasu s
katolickou církví

5) církevní kontrola

– ustanovení platí až do 20.
stol.

– v kulturní sféře napomáhá
baroko

Český stát za posledních
Přemyslovců a Lucemburků

(1197 – 1437)

Hospodářský vývoj v našich zemích

– zásadní změny = začaly nás
vynášet na povrch evropské politiky

– KOLONIZACE

a) vnitřní (1. pol. 12. st.)

– drží se nížiných oblastí =
horské zůstávají neosídlené

b) vnější (pol. 13. st.)

– německá

– osídlování pohorských
oblastí

– kultivují pohraničí

– větší hustota osídlení

– nové výrobní postupy

– nové právní zákony = zákupní
právo = pevně stanovená renta (peněžní) = určitá míra samosprávy

– v čele vrchnosti je rychtář

= začátek německého osídlování
(až do 2. sv. války)

Používání pluhu, změna
uspořádání vesnice = vyšší úroda = přebytky = trhy = růst měst

– stále přetrvává trojpolní
hospodářství

– MĚSTA – od 13. století

1) v podhradí = města
královská (Brno, Olomouc)

2) z trhových osad (Uherské
Hradiště)

3) na zeleném drnu = vznik
lokací (Klatovy, Plzeň)

– nejvíce měst za P. O. II.,
vznikání měst končí ve 14. stol.

1348 – Nové Město Pražské

1213 – Uničov – první město

– směr vzniku: Slezsko —
Morava — Čechy

– typy měst: královská,
vrchnostenská, biskupská

– městská práva = soubor výsad
a privilegií pro jedno konkrétní město

S část – magdeburská práva

J část – norinberská práva

– město – specifické postavení
– svoboda obyvatel + vlastní soudnictví

– práva hospodářská (mílové,
várečné), hrdelní, právo, hradeb

– vnitřní správa:

1) rychtář

2) 12 konšelů + purkmistr

3) městská rada, vyvrcholením
byla stavba radnice

– DOLOVÁNÍ DRAHÝCH KOVU

– stříbro – Stříbro, Kutná
Hora, Jihlava

– na stříbře byla postavena
česká politika a ekonomika = všechno placeno stříbrem = nezdokonalení se v
řemeslech

– zlato

1300 – „České horní právo
Jihlavsko – Kutnohorské“

– zákoník na vysoké úrovni =
přijala jej velká část jiných států

1300 – měnová reforma =
braktáty jsou vystřídány Pražským grošem (stříbrná mince – velmi cená)

– SPOLEČENSKÉ POMĚRY

1) šlechta – zesílila –
dědičné vlastnictví pozemků =

členění:

vyšší šlechta = panstvo

nižší šlechta = zemané, rytíři

= rozpad hradské soustavy =
král ovládá vlastní statky, poplatky od královských měst, mýty, cla , zisk z
těžby – ražení mincí

2) církev

– majetkové členění:

preláti – velký majetek

kněží a kláštery – malý
majetek

– právo

– šlechta se řídí zemským
právem, „zemské desky“ = doklad o pozemkovém stavu v našich zemích

– církev – církevní právo

– horní města – horní právo

Od 13. století se český stát
vyvíjí v příznivých mezinárodních podmínkách :

a) vzrostla hospodářská moc =
český stát se může prosadit

b) slabá císařská moc (boje
mezi Štaufy a Welfy) = možnost prosadit se v evropské politice

c) církev nepodporuje
panovníky kvůli moci = nevýhoda

Přemysl Otakar I. (1197 – 1230)

– mezinárodní politika

– velká politická bystrost
(střídá strany)

– dosáhl vydání velkého
právního zákona

1212 – „Zlatá bula
sicilská“:

a) dědičný titul českého krále

b) nědělitelnost Čech a Moravy

c) svobodná domácí volba
panovníka (volí šlechta)

d) Čechy získaly právo
investitury = právo volit biskupy

e) zrušeny symbolické poplatky
římské říši (Čechy ale mají povinost platit 300 hřiven stříbra nebo dosadit 300
vojáků při korunovační jízdě)

= naprostá samostatnost státu

– primogenitura = nejstarší
prvorozený syn je králem = žádné boje o moc = vnitřní jednota a upevnění
(šlechta respektuje)

– než zemřel nechal svého syna
Václava korunovat na mladšího krále

– začátek bojů církve o moc

– dcery – Dagmar – provdána za
dánského krále (paní dne)

– Anežka – původně měla být císařovnou

– založila řád Křižovníků – péče o chudé,
nemocné, 1989 – kanonyzována

– Blažena

Václav I. (1230 – 1253)

– vnitřní politika:

– další rozvoj státu

– podpora kolonizace, obchodu,
řemesel, proníkání rytířské kultury

– odmítá podíl šlechty na moci
= povstání šlechty za pomocí syna P. O. II. = Václav I. utíká, ale pak se vrací
a povstání potlačil

= P. O. II. – rok vězněn,
později markrabětem moravským, 1257 – žení se s Markétou Babenberskou a získává
Rakouské země

– u Moravy se objevují Tataři
– jen prošli bez plundrování

– zahraniční politika

Vymírá rod Babenberků =
usiluje o získání Rakouska (Babenberské dědictví)

Přemysl Otakar II. (1253 – 1278)

– Přemyslovci na vrcholu moci

– vnitřní politika:

Bojuje proti šlechtě = opozice
= nemá oporu ve státě = spoléhá se na svou sílu

– mezinárodní politika

– situace – příznivá –
císařská moc oslabena, Polsko se rozpadá = politická moc u nás, jediným konkurentem
jsou Uhry

– snaha získat podporu papeže
= podnikání křížových výprav na S = založení Královce = téměř nic nezískal

– rozšíření území na J =
Štýrsko = narazil na Bélu IV.

1262 – bitva u Kressenbrunu –
Přemysl vítězí = dobyl a připojil Štýrsko

– vzal si vnučku Bély IV.
(Kunhuta)

– Z – připojil Chebsko = válka
s Bavorskem = nepokračuje dále na západ

– rozloha – Čechy, Morava,
Korutany, Kraňsko, Slovinská marka

– umírá císař = volba nového =
P. O. II. kandiduje, ale nebyl zvolen = klesá jeho autorita v zemi i v Rakousku

– Rudolf Habsburský vyzývá P.,
ať se vzdá Rakouska, ale P. nechce

= papež vyhlašuje klatbu =
povstání české šlechty – Vítkovci – v čele Záviš z Falkenštejna =

1276 – kapituluje před šlectou
i Rudolfem, vzdává se Rakouských zemí

1278 – bitva na Moravském poli
– Rudolf porazil Přemysla – padl

Doba okupace a roztržení českého království

– Morava obsazena Rudolfem =
porušení práva z r. 1212 – nerozlučnost Čech a Moravy

– Čechy – Ota Braniborský

– nepořádek, chaos = šlechta zabrala královské
statky = loupení, drancování země = kupci se zemi vyhýbají

– Ota uvěznil Kunhutu a
jejícho syna = má v rukou českého krále = šlechta se vzbouřila = jednání o
velikosti výkupného za Václava II.

1283 – je Václav vrácen do
Čech = končí období okupace

Václav II. (1278 – 1305)

– 12 let = boj o to, kdo bude
rádcem – Záviš z Falkenštejna:

– obnovena bezpečnost českých
zemí (restituce královského majetku, žádost o navrácení rakouských zemí)

– Václav nechal Záviše zavřít
= vzpoura Vítkovců – u Hluboké poraženi = Záviš popraven = samotná vláda
Václava:

– vnitřní politika

– poskytl část moci šlechtě =
zbavil se opozice a přenesl na šlechtu část zodpovědnosti (zemský soud, zemské
desky).

– zisky z ražby mincí, cel,
mýt, monopolů na těžbu stříbra, právo odůmrtě, právo na veškerou neobdělánou
půdu

1300 – vydává horní zákoník

– zahraniční politika

– velice úspěšný diplomat Petr
z Aspeltu

1300 – vymírá v Polsku rod =
Václav si bere Elišku Rejčku a připojuje Polsko

1301 – vymírá rod Arpádovců =
získal Uhry a korunu pro syna

obrovská rozloha = odpor
papeže a císaře = poslána výprava, ale Václav je porazil

1305 – umřel

Václav III. (1305 – 1306)

– zhýčkaný, nezodpovědný

– vzdal se uherské koruny,
ponechal si polskou

– Polsko – šlechta s
Vladislavem Lokýtkem v čele = opozice = povstání = Václav jede do Polska, ale v
Olomouci zavražděn (1306).

Přemyslovci vymřeli po meči =
2 možnosti:

1) svobodná volba – šlechta
volí Jindřicha Korutanského

2) svatá říše římská dosazuje
(protiprávně) svého panovníka Rudolfa Habsburského – umřel

Jindřich Korutanský (1307 – 1310)

– velice slabý panovník =
šlechta chce nového = Petr z Aspeltu zařídil nástup:

Jan Lucemburský (1310 – 1346)

– bere si Elišku Přemyslovnu

– otec je římský císař =
výhoda

– nezná české poměry, země ve
špatném stavu

– vnitřní politika

– šlechta ho donutila vydat:

1310 – „Inangurační
diplom“

1) Úřady a pozemky mohou
nabývat pouze Češi a Moravané.

2) Zemskou berni (daň) může
vypisovat jen při zvláštních případech (svatba dcery).

3) Šlechta má bránící povinost
jen při ohrožení celé země.

4) Omezena odůmrť (právo) =
Když vymře nějaký rod, panovník má právo na jeho pozemky.

= velké omezení panovnické
moci, vytvoření šlechtické opozice – v čele Jindřich z Lipé

– velkou roli sehrála Eliška
Přemyslovna – má mocenské ambice X Jindřich = škodí to i panovníkovi – ztráta
autority

– Jan Lucemburský se snaží
porušit inangurační diplom =

1318 – sněm v Domažlicích

– na něm šlechta a Jan
Lucemburský – donucen ke kapitulaci = nezasahuje do vnitřní politiky = do konce
života se sdržuje v cizině (Lucembursko – královské dvory) – účastní se
důležitých jednání = dobré mezinárodní postavení

1346 – padl v bitvě u Kreščaku

– připojil – Chebsko, Horní
Lužici, Slezsko, Vratislav (2. nejv. město)

Karel IV. (1346 – 1378)

– vychováván na francouzském
dvoře

– spolu s otcem se snažil
získat S Itálii – neuspěli, ale naučil se dipomatickým a vojenským schopnostem

1333 – přichází do Čech –
neumí česky, země v hrozném stavu

1344 – markrabě moravský, brzy
získává zázemí a je mu svěřena neoficiální správa království:

a) sídlem Praha – budování
Pražského hradu

b) restituce královského
majetku

c) splacení dluhů

d) 1344 – vznik Pražského
arcibiskupství = samostatnost české církve

e) stavba katedrály sv. Víta

1346 – zvolen římským i českým
králem

– mezinárodní politika

– upevňuje postavení v říši

1355 – korunován císařem
říšským

1356 – „Zlatá bula Karla
IV.“ = základní říšský zákon

1) Stačí většina kurfiřtských
hlasů na zvolení panovníka.

2) Vyjmečné postavení českého
krále = stabilní kurfiřt.

Když není král, šlechta svobodně zvolí nového.

3) Čechy mají samostatné
soudnictví

4) Kurfiřti musí umět česky,
italsky, německy

– územní zisky – Horní Falc,
Horní a Dolní Lužice, Svídnicko, Javorsko, koupil Branibory

– vnitřní politika

Cílem bylo vytvořit určitý
vztah mezi českým královstvím a římskou říší a vztah mezi Čechy a Moravou.

1346 – právní pojem
„KORUNA ČESKÁ“

– základem Morava + Čechy +
území dočasně připojená

– „Majestas Caroli“
– právní spis, všechny země Koruny české mají mít stejné zákony – odpor šlechty
= raději ustupuje

– korunu odvozuje od sv.
Václava = tradice svatováclavská = symbolem země je svatováclavská koruna

– považuje se za přímého
pokaračovatele přemyslovské tradice

– zrovnoprávnil sněm český,
moravský a slezský

– udržuje rovnováhu sil:

vysoká šlechta – důležité
úřady (inteligentní), dvorská služba

Buduje si vlastní sbor
úředníků a vládců nezávislých na vysoké šlechtě.

– opírá se o:

a) vysoké církevní hodnostáře
– vzdělaní, rozhled

b) drobná šlechta

c) královská města –
hospodářská podpora

– dynastická politika

– syna Václava nechal
korunovat na krále českého o římského

Zikmund – Branibory

Jan – Zhořelecko

Václav IV. – zbytek

Jan Jindřich – Morava (bratr)

– hospodářství

– podpora vinařství, pivařství

– snaha kupovat léna na Z a
napojit se na mezinárodní obchod

– česká ekonomika nestačí na
evropský obchod (ani kvalitou ani kvantitou výrobků)

– výstavba rozvoj měst

1348 – Nové Město pražské

– domy z kamene

– předpisy o výšce budov

– Kdo si koupil stavební
místo, musel začít do měsíce stavět.

– trestní právo pro porušení
stavebních předpisů

Rozvoj kultury a vzdělanosti za Karla IV.

1348 – založena „Karlova
univerzita“

– 4 fakulty:

artistická = filosofická

právnická

lékařská

teologická

– češi – 1 hlas

– cizinci – 3 hlasy (polský,
saský, bavorský)

– kultura:

– převládá vliv Francie =
rozmach gotické kultury

– rozmach umění v církvi i na
dvoře

Matyáš z Arrasu

– podílí se na plánu Nového
Města pražského

– zahájil stavbu katedrály sv.
Víta

Petr Parléř

– 40 let vedl stavbu katedrály
sv. Víta – sochařská výzdoba – náhrobky přemyslovských knížat a králů

– Karlův most, Staroměstská
mostecká věž, Týnský chrám

– Karlštejn, kostel v Kolíně,
část katedrály sv. Barbory v Kutné Hoře

– malířství – Mistr Theodorik
– deskové obrazy

– Mistr Třeboňského a Vyšebrodského oltáře

Václav IV. (1378 – 1419)

– nastupuje v krajně
nepříznivých podmínkách

a) schopnostem se nevyrovnal
otci + nevybral si vhodné rádce (nižší šlechta – nemají vysokou úroveň)

b) špatná mezinárodní situace
– 1378 – papežské schizma

– vystupuje nerozhodně, pasivně
= ztráta mezinárodní autority = časem rezignuje na císařskou korunovaci

c) Došlo ke sporu s pražským
arcibiskupem – vojenské bitky – po násilné smrti Jana z Pomuka se arcibiskup
vzdal funkce a král ztratil oporu v církvi (největší opora otce).

d) spory s panstvem –
nevystupuje proti nim rázně = vznikají šlechtické seskupení – vedou ke vzpouře

1394 – vzpoura panské jednoty

– Zajali krále a uvěznili ho
na Pražském hradě = pomoc bratra Jana – osvobodil Václava, ale musel se vzdát
části moci:

a) Panstvo ovládlo zemské
úřady a zasedá s církví do královské rady – panovník je jí podřízen.

b) Je podřízen tzv. radě čtyř.

c) Svěřil vladařskou funkci
svému bratru Zikmundovi – zabral všechnu půdu = spor s Václavem – je uvězněn,
ale nakonec se vrátil zpět.

= totální úpadek

– zárověň nepříznivý vývoj v
říši 1400 – Václav sesazen z funkce římského krále

Husitské hnutí

Příznaky konfliktu (po smrti Karla IV.)

A) KONEC PROSPERITY

– konec 14. stol.

Čechy udržují ceny na vysoké
úrovni X cena zemědělských výrobků stagnuje = NEROVNOMĚRNOST – je prohlubována
znehodnocováním měny – klesá podíl stříbra (inflace) = postižení:

a) zemědělští podnikatelé –
chudnou

b) snížení reálných příjmů
šlechty

narušení hospodářských vztahů

1830 – morová epidemie –
úbytek 10 – 15% obyvatel

a) zvyšování renty

b) znovu nevolnictví –
zemědělci chtěli totiž z panství odejít, když se zvýšily daně

B) SPOLEČNOST

Zhoršení ekonomické situace =
zvyšování napětí = vzniká konfliktní situace:

1) Církev – mimořádné postavení

– největší majetek + kupčení s hodnostmi,
odpustky

= je označena za hlavního
viníka, vyčítají jí, že se nechová podle bible (hl. bohatství)

2) Panstvo – na vrcholu moci

– ovládá úřady, zemské desky

Má obrovské pozemky, chce
ještě více = drobné rozpory – chce pozemky církve a krále.

3) Zemané – jsou odkázáni na rentu – je malá = chudnou =

a) hledají službu u dvora

b) hledají službu ve vojsku

c) zakládají lapkovské skupiny
= kriminalita = ohrožují kupce

4) Města – roste napětí:

Patriciát – bohatý, kupuje
pozemky a statky za městem = usiluje o politickou moc

Řemeslníci – chtějí se
prosadit ve správě města X patriciát

Městská chudina – snížily se
možnosti k obživě

– venkov – vzniká vrstva
bohatých sedláků – mají půdu + mlýn krčmu

Václav IV. – 7. otázka

Doba husitská (1400 – 1471)

Po celý středověk existuje
kacířství:

a) učené – většinou z
univerzit

– očekávají od panovníka nápravu poměrů v
církvi

– názory šíří kázáním a letáky

b) lidové

Církev označuje kacířstvím
odchylky od dogmat. Zavádí v boji s ním inkvizici = církevní soud.

– kacíři = hereziti

– vzniká v Z Evropě – Kataři,
Albigenští, Valdenští

13. – 14. stol. – církev na
vrcholu moci:

1) ovládá duchovní život lidí

2) dosáhla rovnováhy ve vztahu
k světské moci

3) velké hmotné statky

ALE ! Roste její vazba na
papežskou kurii = zvyšují se finanční požadavky = množí se církevní poplatky
(udělení církevní hodnosti, rezervace místa, desátky, pohřby, křtiny).

– existuje mnohoobročnictví =
jeden člověk vlastní mnoho farností, ale sám si najíma kněze

– roznařilost církevních
hodnostářů + uvolněná morálka = nechovají se podle bible

– předchůdci Jana Husa – Jan
Milič z Kroměříže, Matěj z Janova, Konrád Waldhauser, Tomáš Štítný ze Štítného

90. léta žáci Miliče budují
Betlémskou kapli =

1) možnost většího kázání

2) existuje český překlad
bible

3) nástup nové generace
vzdělanců – Jan Hus, Jeroným Pražský, Jakoubek ze Stříbra, Štěpán z Palče

– většinou ovlivněni názory Jana Viklefa:

a) základem je bible

b) úpadek je zaviněn
hromaděním majetku

c) církev má napravit stát

d) člověk má právo na odpor
proti nespravedlivé vrchnosti

1403 – spory o jeho učení –
označeny za bludné, nemá větší dopad

Jan Hus

1400 – vysvěcen na kněze

1402 – káže v Betlémské kapli

– názory: Hlavou církve je
Kristus = křesťan nemusí poslouchat papeže, který se nechová podle bible = člověk
má číst bibli

– přenesl reformní názory z
univerzity do laické veřejnosti

– stoupenci i kolem královny
Žofie

– stížnosti německých mistrů =
papežská kurie zakázala šířit Viklefovy spisy

– univerzita – čeští mistři –
pro reformu – 1 hlas

– cizí mistři – proti reformě – 3 hlasy,
nepohodli se s králem =

1409 – „Dekret
kutnohorský“

– změna poměru hlasů na
univerzitě = odchod cizích studentů i mistrů = negativní důsledek pro českou
univerzitu

1412 – kritizuje prodej
odpustků, které král podporuje = roztržka = ztráta královy důvěry

– papež vyhlašuje nad Husem
klatbu a interdikt = Hus odchází na Kozí hrádek a Krakovec u Rakovníka (hrad)

1414 – koncil v Kostnici
(koncil = sbor církevních hodnostářů

– součástí i Husův případ
(jinak snaha vyřešit papežské schizma)

– je mu zakázána veřejná
obhajoba

6. červenec 1415 – upálen na
břehu Rýna

Čechy vlna rozhořčení, ale
koncil pokračuje dál.

1416 – upálen Jeroným Pražský
= z Čech protestní list – Václav IV. nereaguje

– část české šlechty tvoří
katolickou jednotu – pro boj s kacířstvím = nepokoje

– husitští páni – prosazují
sekularizaci církevního majetku

– katoličtí páni – ochrana
církevního majetku = taky ho zabavují

– kalich = symbol husitů
(přijímání podobojí)

– venkov – Pouťě na hory,
kterým dávají biblická jména.

– chiliazmus

– Praha – rozhodující události

30. červenec 1419

Jan Želivský – představitel
radikálů, uspořádal procesí na Novém Městě, žádá osvobození husitů – konšelé
odmítli = defenestrace (smrt) = začátek ozbrojeného boje

– umírá král = není nástupce

Husité a jejich cíle

Hnutí nikdy nebylo jednotné a
rozpory vedly k pádu revoluce.

– husité = utrakvisté,
kališníci

– 3 proudy:

1) UMÍRNĚNÍ

– většina kališnického
panstva, část nižší šlechty, někteří konšelé Nového města

– cíle:

a) prosadit přijímání podobojí
a získat církevní autonomii

b) dohoda s budoucími
panovníkem a udržet si úřady

c) sekularizace církevního
majetku

2) PRAHA

– pozice středu mezi
umírněnými a katolíky

– od 1402 – převaha radikálů –
Želivský

– po 1422 – převaha umírněných
– Rokycana

– Pražané vytvořili městský
svaz (20 královkých měst)

– Praha je důležitá na počátku
– program „Čtyři pražské artikuly“ (1420) – husité se na něm
sjednotili:

1) Svobodné kázání slova
božího = řídit se biblí.

2) Přijímání podobojí.

3) Sekularizace církevního majetku.

4) Světské trestání těžkých
hříchů (stejný trest pro šlechtice i žebráka).

3) RADIKÁLNÍ

– nižší šlechta, venkovské
obyvatelstvo, duchovní vůdci – lidoví kazatelé

– proud je nejednotný, ale
společný cíl = rychle obnovit apoštolskou církev = rovnost (všeobecná)

a) Táborité

1420 – založen Tábor

– zpočátku komuna, později
vybírání dávek z venkova

– působí extremistické skupiny
(radikální sekty) = Adamité

1421 – z Tábora vyhnáni a
nakonec Žižkou zlikvidováni

– vznik vojenského svazu (J a
Z Čechy) – spojení několika ozbrojených měst

b) Orebité

– centrum – Hradec Králové

– pro neschody v Táboře sem po
roce 1423 přešel i Žižka

– po jeho smrti Orebité =
sirotci

– vytvořen městský vojenský
svaz

c) Severočeský městský svaz

– Žatec, Louny, Ústí nad Labem

– málo významný – spolupráce s
Tábority

Katolická strana

– nejsilnější pozice – Z
Čechy, J Čechy – Rožumberkové (České Budějovice, Plzeň)

– vzniká plzeňský landfrýd =
sdružení katolických západočeských pánů

– Morava – husitství má slabé
pozice, města ovládají němečtí občané

– k husitství se hlásí pouze část šlechty –
chtějí uhájit práva zemské obce a zachovat zemské svobody jako katolická
moravská šlechta = Morava proto nebyla nikdy rozdělena jako Čechy

– nejznámnější šlechtic –
Lacek z Kravař

– chybí zde i ideové centrum
(univerzita)

– stále zůstala zachována
církevní organizace

Ostatní země Koruny české –
minimální ohlas husitství.

Husitstké revoluční hnutí

1. fáze (1419 – 1421)

Vzpoura proti králi Zikmundovi

Václav IV. – bez následníka =
má jim být Zikmund – české stavy souhlasí, ale žádají záruky pro své požadavky,
ale Z. nereaguje a čeká na vývoj situace.

Mezitím roste v Čechách
radikalismus = část šlechty se snaží zastavit anarchii – kolem královny Žofie
tvoří prozatimní vládu.

Jsou vyděšeni přílivem husitských
radikálů z venkova = obsadili Pražský hrad a Malou stranu.

vánoce 1419 – V Brně se
scházejí stavy – slibují Zikmundovi poslušnost, ale od něj získali jen sliby –
nehodlal je splnit.

jaro 1420 – Zikmund vyhlašuje
křížovou výpravu proti Čechám =

Pražané volají o pomoc
Tábority a Orebity = přichází Žižka

červenec 1420 – bitva na
Vítkově – vítězí Žižka, křížová výprava se rozpadá

Zikmund se narychlo nechal
korunovat v katedrále na českého krále a do podzimu se pokouší o odvetu.

listopad 1420 – poražen u
Vyšehradu = odchází ze země

Rada Starého Města pražského
se snaží řešit mocenské otázky = neuznání Zikmundovy korunovace a nabízejí trůn
polským Jageloncům a litevskému knížeti X Rada Nového Města, táborští vůdci

– vzniká pražský městský svaz

3. – 7. června 1421 – zemský
sněm v Čáslavi

– jsou tam i moravané a
zástupci Zikmunda, ale nezájem vedlejších zemí

význam:

1) Svou autoritu povýšil nad
dědičného krále a přisvojil si rozhodování také o duchovních otázkách =
potvrdil neplatnost Zikmundovy korunovace a obvinil Zikmunda ze zločinu proti
státu.

2) Čtyři artikuly byly
povýšeny na jakousi zemskou ústavu.

3) Vznikla prozatimní
dvacetičlenná vláda, v níž byli páni, rytíři i měšťané – vzrostl jejich význam.

2. fáze (1421 – 1437)

– převaha měšťanské opozice

Období převahy polních vojsk (vše
se rozhoduje na bojištích)

1422 – 2. křížová výprava

– špatně připravená

– vojska postupují
nekoordinovaně = neúspěšný vpád ze Slezska

Hlavní Zikmundova armáda
postupuje z Moravy a obsadila Kutnou Horu = v Praze vypukla panika = volají o
pomoc Žižku – ten donutil Zikmunda k ústupu a zvítězil nad ním u Německého
Brodu (Havlíčkův Brod).

1422 – v Praze došlo k
převratu – Želivský byl s příznivci vylákán na Staroměstskou radnici a tajně
popraven

Následující bouře však
nezměnily poměr sil = konec radikálů v Praze, za zemského správce byl prohlášen
Zikmund Korybut (zástupce litevského knížete).

Žižka se nepohodl s Tábority =
odešel k Orebitům a vytvořil zde tzv. „Žižkův vojenský řád“ = soupis
morálních zásad pro boj i život v Táboře.

Postupně se ale vyhrocuje
vztah s Pražany a proti Žižkovi vznikla koalice = panská jednota (Pražané,
šlechta kališnická i katolická).

1424 – bitva u Malešova

Žižka vítězí nad panskou
jednotou, chce táhnout proti Praze, ale nakonec dohoda = společná výprava na
Moravu, ale tam Žižka náhle umírá = Orebité si začínají říkat sirotci.

V některých městech na Moravě
zůstaly husitské posádky, ale celkově se Morava k husitsktví nepřidala.

– opět vnější nebezpečí:

1426 – 3. křížová výprava u
Ústí nad Labem vítězí Prokop Holý (husita)

1427 – 4. křížová výprava u
Tachova – vítězí Husité

Přechod k ofenzivní politice

1427 – Husité jsou rozhodující
silou v Čechách, ale problémy:

a) Co s dosaženou mocí a jak
organizovat správu země.

b) Negativní následky válčení
= hospodářský rozvrat a vyčerpanost země.

c) Mezinárodní izolace Čech.

přechod k ofenzívě:

1) Propagační činnost

– posilají manefesty do
mocenských a duchovních center Evropy (snaha objasnit cíle hnutí a zbavit Čechy
příhany kacířství)

2) Hospodářskou tíseň mají
vyřešit vojenské výpravy do zahraničí = tzv. „spanilé jízdy“ =
nájezdy do okolních zemí – vykořisťování statků.

a) Morava — Slezsko —
Slovensko

b) Rakousy — Říše

výsledek: Kořistnictví šíří
respekt, ale roste odpor =

1431 – 5. křížová výprava

– bitva u Domažlic – nedošlo k
boji („Kdež su boží bojovníci“ = bezhlavý útěk) = nutnost zahájit
jednání =

Od r. 1431 – probíhá konci v
Basileji a husité vyzváni k účasti – využívají toho, protože splněním požadavků
dosáhli:

1) husitská šlechta – moc,
majetek (zabrala královský a církevní majetek)

2) města – získala zastoupení
na sněmu, zbavila se německého patriciátu

3) univerzitní mistři –
zbavili se poručnikování církve a konkurence cizích katolických mistrů

– předběžně jsou stanovena pravidla – proběhne
veřejná diskuse o čtyřech artikulách – jsou určeni jejich obhájci

1433 – Češi přijíždějí do
Basileje

– koncil volí zdržovací
taktiku – snaha rozvráti jednotlivé složky husitů

Církev souhlasí s přijímáním
podobojí, ale husité musí za to rozpustit armádu = rozkol v husitském táboře:

Jen nejradikálnější chtějí
pokračovat v boji, ale většina si přeje smír.

Dochází k zlikvidování
pražského centra – vojsko panské jednoty obsadilo Nové Město pražské.

Morava se podřídila Albertu
Habsburskému.

– panská jednota, katoličtí páni,
kališničtí páni X polní vojska (v čele Prokop Holý)

30. května 1434 – bitva u
Lipan – husité poraženi, P. Holý padl

= poražena nejradikálnější
složka husitů = konec bojů

– o husitství jedná už jen
umírněný střed

5. července 1436 – v Jihlavě
přijata „basilejská kompaktáta“

= kompromis

– husité získali povolení
přijímat podobojí = uznáni za pravověrné křesťany = zásah do monopolu církve –
musela ustoupit

Husitské válečnictví

1) bojují sedláci = zemědělské
nářadí

2) bojové vozy – pěšáci se
dostali na úroveň jezdce

– vozová hradba

– dopravní prostředek

– využití střelných zbraní – dělo

3) propracovaná taktika
střetnutí

– obranné postavení

– dělostřelectvo rozráží
útočící pluky

– pěchota a jezdectvo
pronásleduje prchající

– využití terénu

4) výborní velitelé – Žižka,
Holý

5) vysoká bojová morálka –
přísná kázeň potlačila kořistnictví, nadšení pro boj udržováno kazatelnictvím

– významné bitvy – 1420 – na
Vítkově, na Vyšehradě, 1424 – u Malešova, 1426 u Ústí nad Labem, 1427 – u
Tachova, 1431 – u Domažlic, 1434 – u Lipan

Význam husitství

1) O sto let předběhlo
Evropskou reformaci.

2) Prosazena náboženská
tolerance

3) Poddaní neplatí církevní
poplatky

4) Součástí tradic národa
(literatura)

Hospodářské a společenské důsledky husitství

Hospodářské vyčerpání

– drancování, válečné náklady

– vydržování stálého vojska =
zátěž na zásobování

– nedostatek drahých kovů =
nekvalitní mince

– papež vyhlásil hospodářskou
blokádu

– neúroda = hladomor = mor =
úbytek 40% obyvatel

Přesuny v držbě pozemkového
majetku

– pozemkové ztráty u církve a
krále

– posílena je šlechta

– posílena jsou města – odešel
německý patriciát

– spojováním měst jsou posílena

České země se staly stavovskou
monarchii – vzrostla moc sněmu, kde byly tři rovnoprávné stavy (panský,
zemanský, měšťanský).

Panovník nemůže jednat bez
souhlasu sněmu.

Poddaní nemusí platit žádné
církevní poplatky.

Vliv husitství na duchovní
život

Kritika církevní morálky má v
závěru za následek narušení monopolu církve na výklad věroučných otázek.

Působení Petra Chelčického a
vznik Jednoty bratrské.

Evropa v období rozvinutého
středověku

(12. – 15.st, u nás od 13. – 15. st.)

Raný středověk se vyznačoval:

– nižší úroveň úrody

– převaha naturálního
hospodářství

– nerozvinutý obchod

Vrcholný středověk:

ZEMĚDĚLSTVÍ – stále je hlavním
zaměstnáním, ale zvětšuje se plocha obdělávané půdy:

a) mícení lesů

b) zaorávání dosud volné půdy

c) kolonizace = masové
osídlování dosud prázdných oblastí a zakládání nových osad

– osadu zakládá lokátor,
obyvatelé nemuseli platit určitou dobu dávky a daně = doba lehoty = název Lhota

– kolonizace je prospěšná

– k nám přichází německé
obyvatelstvo

emfytentické právo = emfytenze
= zákupní právo = rolník si může zakoupit půdu, která se stane v jeho rodině
dedičnou, ale nesmí ji prodat

AGRÁRNÍ REVOLUCE

málo hnojiva = malá úroda =
nedostatek potravy pro lidi = i pro zvířata = málo hnojiva = bludný kruh

– částečné zlepšení agrární
revoluce:

1) Kovové nářadí – brány, pluh
– převrací půdu = hlubší orba = větší výnosy

2) Změna zápřahu – chomout (z
Číny) – větší využití síly koně

3) Nové plodiny – pšenice,
žito ve vyšších polohách, více luštěnin a více zeleniny = obohacení stravy =
prodloužení věku = populační přírustek

– život často ohrožují
hladomory z neúrody = časté epidemie (mor = černá smrt)

CHARAKTER VESNIC

raný středověk – libovolné
nahloučení domů, polozemnice

vrcholný středověk – domy
stavěny podle určitého systému + uspořádané pole (obdelníkové), roubené
nadzemní dřevěné domy (zčásti i zděné)

– chlévy, sýpky, kůlny,
stodoly

– se vznikem přebytků na
venkově roste význam trhů = zakládání měst

OBCHOD

– základní trasa – Italská
města — Dálný východ (Čína)

1) Podél Rhony — na sever

2) Podél Rýna

3) Přes Alpy k Dunaji

– centrem Bruggy – spojnice
namořních cest propojujících V Evropu a Španělsko

– spojnice pozemských měst mezi Francií a
Německem

– technické problémy při
dopravě, zloději, různé míry a váhy = kupci zakládají spolky:

– francouzští a flanderští
kupci = gildy

– němečtí – hanzy – města na
pobřeží Balt. moře, hlavně Lubeck

– ovládá obchod se severovýchodem Evropy

14. st – spor hanzy a Dánsko =
hanzovní města tvoří Kolínskou konfederaci a 1370 – hanza vítězí

– peněžnictví:

šlechta – zájem o luxus =
potřebují peníze = mění rentu naturální v peněžní = vznik peněžních ústavů a
operací (směnky, banky, úroky), hl. Itálie – Florencie, Janov

– Kolín

– panovník má právo na ražení
mincí

SPOLEČNOST

– základní uspořádání –
hierarchické

– dělení do tří základních
skupin – kněžstvo, šlechta (časem získává právo na dědičnou půdu, vysoká a
nízká), poddaní (obyvatelé měst a vesnic)

– lenní soustava

– sociální složení obyvatel ve
městech:

1) Městský patriciát = plná
městská práva

– kupci – účastnící se
dálkového obchodu

– kramáři

– řemeslníci – mistři – mají
svou vlastní dílnu, sdružují se do cechů – dvě funkce:

a) určuje odbyt, kvalitu a
ceny

b) stará se o rodinu mistra,
který zemřel

2) Lidé s omezenými právy

– učni, tovaryši, posluhové,
žebráci, vojáci

3) Lidé se zvláštními právy

– šlechta, duchovenstvo,
univerzitní mistři, studenti a jejich sluhové

– židé – obviňování ze smrti
Krista, stavěni na okraj společnosti

– mohou vykonávat pouze dvě povolání – lichva,
obchod = zdokonalení v tomto oboru = zámožní = půjčují peníze panovníkům

11. st. – vzepjetí náboženství
= hromadná vystoupení proti židům

= pogromy = omezující předpisy
pro židy (žlutá oblečení – klobouk, život v gethu)

Význam měst:

1) centrum řemeslníků a
obchodníků

2) vystupuje jako leník ve
svém okolí (vlastnictvím šlechtice)

3) snaha o získání politických
práv = osamostatnění

4) městská kultura

Vznik jednotných monarchií (Anglie a Francie)

Během 11. století dochází k
upevňování panovnické moci = postupně vznikají centralizované monarchie = stát
pod vládou panovníka = centrální moc.

Anglie a Francie se do stoleté
války vyvíjí v těsňých vzájemných vazbách.

Anglie

Vilém dobyvatel (1066 – 1087)

– položil základy
centralizovaného státu

– zabavuje půdu anglosaským
vévodům a rozděluje ji normanských vévodům (nesmí vzniknout ale souvislé celky
území, klidně hodně půdy, ale roztříštěně)

– slib věrnosti – podřízuje si
své vazaly i jejich vazaly

– země rozdělena na hrabství –
v čele šerif

– snaha o podmanění církve,
ale neúspěch

– vypracoval „Knihy
posledního soudu“ = soupis veškerých pozemků a jejich vlastníků, poté jsou
vypisovány daně

– rod Plantagenetovců (francouzský)

Jindřich II.

– zavádí funkci putujících
soudců = úředníci kontrolující šerify

– zavádí žoldnéřské vojsko =
námezdní

– snaha prosadit se v církvi =
spor mezi biskupem Tomášem Becketem = J. ho dává zavraždit (později T.
kanonyzován)

– manželka Eleonora (rozvedla
se s fran. králem Ludvíkem VII. a dědičkou velkého vévodství ve Francii a po
svazku s J. na něho převedla své dědické právo) = J. ovládá veliké území ve
Francii – S pobřeží = Francie nemá přístup k moři = F. se musí bránit

Richard Lví srdce

– zdržuje se mimo Anglii =
vládne místo něho bratr Jan

Jan Bezzemek

– poč. 13. stol.

1002 – 1003 – přišel o všechny
území ve Francii kromě Bordeaux = bezzemek, snaha o nápravu

– zaplétá se do německé
politiky (spor mezi Štaufy a Welfy), 1214 – poražen (přidal se k poraženým
Welfům)

důsledek:

1) Anglie se izoluje od
politického dění v Evropě

2) Šlechta ho donutila vydat:

1215 – „Velká listina
svobod“:

a) politická ustanovení –
církev má volnost pro volbu biskupů a opatů

– i král se musí řídit právem – nesmí nechat
někoho jen tak zavřít do vězení

– samostatnost Londýna a jiných měst

== oslabení panovnické moci

b) hospodářská uzákonění –
sjednocení míry a váhy = rozvoj vnitřního obchodu a příznivé podmínky pro
působení cizích kupců

c) práva a svobody lidí

– vzniká „Velká
rada“ – velcí feudálové – dozor nad vládou krále, jejich pravomoc se
neustále zvyšuje

poč. 13. st. – do rady
zástupci měst = oslabení panovnické moci a začátek Anglického parlamentarismu

Francie

Filip II. August

– na Janu Bezzemkovi získal zpátky
své území ve Franci

– upevňuje královskou moc

– získal přístup k La – manche
(sňatkovou politikou)

– v Albigenu existuje sekta –
tvrdí, že církev nepotřebuje majetek = kacíři = křížová cesta – porážka kacířů
= získal přístup ke Středozemnímu moři

Ludvík IX.

– poktračuje v upevňování moci

– dělí území na kraje

Filip IV. sličný

– poč. 14. stol

A) PODŘÍZENÍ CÍRKVE

– spor s Bonifácem VIII. =
posílá do Anagni své vojsko a zajal papeže = nastupuje papež Kliment V. – F. ho
donutil přistěhovat do Avignonu

1309 – 1377 – „avignonské
zajetí papežů“ – plní vůli panovníka

B) SNAHA SE OBOHATIT

– pogromy na židy

– donutil papeže zrušit řád
templářů a ponechal si jejich majetek

– vypověděl italské kupce –
musí nechat ve Francii své statky

c) ZÁSAH PROTI ŠLECHTĚ

– na shromáždění šlechty a
duchovenstva pozval zástupce měst = generální stavy

– mohou povolovat daně

– zřizuje královský soud

– žoldnéřská armáda

STOLETÁ VÁLKA (1337 – 1453)

příčiny:

a) hospodářské – boj o to, kdo
dostane dávky z flanderských a brabantských měst – nesmírně bohaté – vyrábějí a
prodávají sukno z výhodně nakoupené anglické vlny = Flandry se chcou připojit k
Anglii

b) Anglie chce získat majetek

c) Ve Francii vymřeli
Kapetovci, nastoupila nová větev = Anglie protestuje – chtěla prosadit svého
příbuzného

1. fáze (1337 – 1360)

A. se vylodila na francouz.
pobřeží, má lepší vojenskou armádu (lučištníci) = je úspěšnější

1346 – Bitva u Kresčaku –
Anglie vítězí, obsazuje část Francie

– přišla morová epidemie,
hladomory, malá úroda =

1358 – povstání chudých obyvatel
v Paříži, vůdcem je Etienne Marcel

– na venkově – povstání
rolníků = jacquerie (žakerí)

1360 – bitva o Bretigni (JZ
Paříže) – končí nerozhodně a je uzavřen mír – A. se má vzdát nároku na
francouz. trůn, ale může si ponechat všechno území, které vybojovala dosud

2. fáze (1360 – 1374)

– převahu má Francie – nový
daňový systém umožnil obnovu a zlepšení armády = reorganizace armády

3. fáze (1415 – 1453)

– Anglie využívá oslabení
poměrů ve F. (král Karel VI. byl duševně nemocný) = útočí na Paříž

1415 – bitva u Azincourtu = A.
ovládá S Francii a po smrti Karla VI. dosazuje na francouz. trůn syna angl.
krále

– existuje i legitimní
nástupce = Karel VII.

– nastává angl. drancování =
odpor lidí = do čela povstání se dostává Johanka z Arku, došlo k osvobození některých
měst

– osvobodila Orleán

– v Remeši korunován Karel
VII.

1430 – Francouzi ji zajali a
prodali Angličanům – upálili jako kacířku (později kanonyzována na sv. Janu z
Arku)

1453 – Francie vítězí = A.
definitivně ztrácí vliv na franc. dějiny = vyvíjí se samostatně

Situace po stoleté válce

Francie

Ludvík XI.

– upevnění moci – likviduje
moc šlechty hlavně v Burgundsku (připojuje Burgunsdko)

– vládně samostatně – pomocí
královské rady a úředníků, bez stavů = začátek absolutismu

– hospodářský rozvoj – textilnictví,
luxus, rozvoj obchodu

Anglie

1455 – 1485 – VÁLKA DVOU RUŽÍ
– rod Lancaster a rod York bojuje o moc (pobita téměř celá anglická vysoká
šlechta)

– u moci jsou Lancasteři

Richard III.

– krutá vláda, porušuje
listinu svobod = povstání šlechty =

nastupuje Jindřich VII. – v čele šlechty (z rodu Lancasterů)

1485 – bitva u Bosworthu –
definitivní porážka R.

– je z rodu Tudorovců = nová
dynastie = rozvoj Anglie

Svatá říše římská národa německého

charakter:

1) důsledkem boje o
investituru pánovník ztrácí oporu církve = nemá se o co opřít

2) není dědičná funkce
panovníka = panovník musí mít velký majetek, aby byl zvolen – podplácení
volících feudálů = tím se zase oslabuje

Fridrich I. Barbarosa z rodu Hohenštaufů

– 2. pol. 12. st.

– poslední pokus o vytvoření pevné
moci

– snaha získat majetek =

zahraniční politika:

a) snaha o ovládnutí S Itálii
(bohatá města) – neuspěl

1158 – dobyl Milán za pomocí
Vladislava II.

– ovládá Itálii – nasadil
obrovské daně = hospodářský krach měst = spojení měst do Lombardského spolku
(podpora papeže)

1176 – Bitva u Legnana –
poražen F. = situace využívá šlechta = velká opozice = Štaufové (Barbarosa) X
Welfové

1214 – vítězí Štaufové, ale
dochází k dalšímu oslabení panov. moci, protože se musí odměnit šlechticům,
kteří mu v boji pomáhali =

b) Expanze na V (Palestina,
Byzanc)

1190 – křížová výprava do
Palestiny – F. umírá

Fridrich II.

– 1. pol 12. st.

obnovil zahr. politiku = snaha
o Itálii

– dosáhl korunovace řim.
císařem

– boj mezi císařem – podpora
Ghibellinů a papežem – Ghelfové

– tento boj jde do ztracena

– po jeho smrti – období
bezvlády = interregma

(roztříštěnost země, nezávislá
šlechta, panovnická moc slabá)

– do 1257 volí panovníka každý
německý šlechtic

– kurfiřtský sbor – 7 volitelů
(kurfiřtů)

– 4 feudálové (saský, braniborský, rýnský,
český král)

– 3 němečtí arcibiskupi (kolínský, mohučský,
trevírský)

Svatá říše římská za Lucemburků a prvních Habsburků

Rudolf Habsburský

– konec 13. st.

– zaměřil se na vlastní
mocenskou základnu – porazil P. O. II. a dobyl rakouské země

– po smrti P.O.II. – zisk
Moravy, Čech, Uhry = odpor šlechty

– po smrti Rudolfa země
roztříštěná

Karel IV.

– podpora papeže Klimenta VI.

– český král = silná osobní
pozice

1356 – Zlatá bula = základní
říšský zákoník

1) stačí většina kurfiřtských
hlasů na zvolení krále

2) kurfiřti – znalost češtiny,
němčiny, italštiny

3) 1. kurfiřt = český král

– dynastická politika

1) v českém rodě – žena
královnou po vymření muž. pokolení

2) korunuje svého syna Václava
(1410 – trůn získal Zikmund, po smrti Z. nástup Habsburků)

1495 – říšská reforma

– komorní soud – spory mezi
knížaty

– zemský mír – knížata nesmí
bojovat mezi sebou

– reálný výsledek žádný

Itálie

– zůstává rozdrobená na
městské nebo malé státy, navzájem bojující

– nejbohatší na severu
(významné městské republiky)

BENÁTKY, JANOV – bohatství z
křížových výprav, obchodu s východem, vlastní výroba – sklo, hedvábí

MILÁN, FLORENCIE – bohatne z
obchodu do zaalpských zemí, výroba – zbraně, sukno (Milán), bankovní střediska
(Florencie)

– vnitřní poměry:

BENÁTKY – vládne velká rada –
v čele Dóže

14. st. – růst společen.
napětí = zřízena rada deseti (dozor i na Dóžeho)

– v jiných republikách bojují
o moc skupiny patriciů, získávají moc jednotlivci = signori = SIGNORIE

– krize městských republik a
jejich konec:

FLORENCIE – Cosimo Medici –
stává se neomezeným vládcem = vznik monarchie s policejním dozorem

– podpora a rozvoj umění a věd

– podobně i v jiných městských
republikách

– všechna města ohrožena těmi,
kdo chcou ovládnout Itálii (Německo, Papežský stát) – bojovali spolu

Papežský stát

– centrem Řím – obchodní a
finanční centrum

– roste majetek církve –
pozemek, desátky, odpustky, předprodej církevních úřadů, dispenze (vyjímka v
církevním zákoně – rozvod)

1378 – papežské schizma –
konec Avignonského zajetí (3 papeži)

= církev ztrácí autoritu mezi
věřícími

– stát nebyl schopen sjednotit
zemi

Východní Evropa

– bez přírodních hranic

TATARSKÝ NÁJEZD

– dochází k mísení
obyvatelstva

– útoky ze S – Němec. rytíři,
Švédové

V – tataři

= vznik ruských knížectví,
Litevského k., později Polskolit. k.

přelom 12. a 13. st. –
tatarské (mongolské) kmeny tvoří kmenový svaz

– v čele Čingischán (1206 – 1227)

1223 – bitva u Kalky – porazil
Rusy

– ovládl střední Asii, S Čínu,
Krym a Zakavkazko

Bátů – vnuk Č.

40. léta 13. st. – dobyl celé
Povolží až ke Kaspic. moři = založil ZLATOU HORDU

– cesta tažení: přes Moskvu na
Suzdal a pak na Novgorod, 1240 – dobyli Kijev — stř. Evropa (1241 – bitva u
Lehnice – Slezsko) – vyhráli — Morava — Uhry — zpět k Volze a vytvořili
Zlatou hordu (tatarský chanát) – splynutí s obyvatelstvem a ruská knížata jim
odvádějí daně = zánik Kyjevské Rusy a Rusko izolováno jako oblast

– poté vznikají menší
knížectví – Haličské, Smolenské, Novgorodské, Vladimirsko – suzdalské –
nejvýznamnější

Vladimirsko – suzdalské knížectví

– centrem Moskva

– uchovalo si určitou
samostatnost

– vede svou politiku

Alexandr Něvský

1240 – na Něvě porazil Švédy

1242 – na Čudském jezeře
(zmrzlém) porazil Německé rytíře

– do Moskvy přesídlil
metropolitu (arcibiskup)

– vzešlo odsuď sjednocovací
úsilí

Ivan Kalita (1. pol. 14. st.)

– získal právo vybírat pro
tatary daně ze všech ruských oblastí = velkokníže

Dmitrij Dónský

1380 – v bitvě na Kulikovově
poli porazil tatary

Litva

– vzniklo proti náporu
německých rytířů

2. pol. 14. st. – připojilo
oblast Vilna, Smolenska, Kijeva = Velkoknížectví litevské

1385 – vznik personální únie
Polsko – litevské (dva státy s jedním panovníkem)

Polsko

– nepříznivá mezinárodní
situace

– Z část Polska – kolonizace
Polska = Braniborská marka

– J – nebezpečí přemyslovských
Čech

– S – ovládá řád němec. rytířů

1300 – 1305 – Václav II. –
polský i český král

Vladislav Lokýtek – polský šlechtic, organizuje povstání

(Václav III. – zabit v
Olomouci, když jel povstání potlačit)

Kazimír II. Veliký

– upevňuje stát, ale územní
ztráty (Slezsko – Čechy, V Pomořany – Něm. ryt.)

1385 – Polsko – litevská
personální únie

– změna dynastie – vymírají
Piastovci = nástup Jagelonců

1410 – bitva u Grunwaldu –
porážka něm. rytířů, šlechta za pomoc získává výsady

15. st. – stavovská monarchie
= oslabení panov. moci

Gotická kultura

– vznik – Francie – pol.
12.st, k nám později, do 16. st.

ARCHITEKTURA

– lomený oblouk – trojlaločný
oblouk, oslí hřbet

– žebrová klenba, později
křížová

– vertikalita

– systém opěr – rozvádění
tlaku do stran

– slabé zdi = velká okna = víc
světla

– okna zdobena kružbou,
barevná skla = vitráž

stavby:1) katedrály (Saint
Denis, k. Chartres v Notrdamu, Amiens, Remeš – Francie, Čechy – sv. Vít – M. z
Arassu, Petr Parléř)

– Karlův most, Staroměstská mostecká věž

2) města – úzké uličky, úzké parcely, dřevo,
žádná kanalizace, pravidelný půdorys, radnice, školy, špitály, kašny, domy –
štíty, mázhaus – uvítací místnost, městské brány

– Dačice, Slavonice, Telč

3) kláštery – protéká jím potok, uzavřený
hospodářský celek, špitály, útulek pro chudé, opevněný charakter

4) hrady – na kopci, vodní přítok, hospodářská
část, kaple

– Karlštejn, Bezděz, Zvíkov, Bouzov, Pernštejn

Petr Parléř – sv. Vít,
Karlštejn, Staroměstská most. věž, Týn, náhrobky přemyslov. knížat

pozdní gotika – vláda Jagelonců,
žebra ztrácejí nosnou funkci, Vladislavský sál, Prašná brána, Benedikt Ried –
střecha chrámu Sv. Barbory v Kutné hoře

SOCHAŘSTVÍ

– uvolnění ze zdi

– sochy vyjadřují psychický
stav

– náboženské motivy – Madony,
piety

– esovité prohnutí

MALÍŘSTVÍ

– knižní malba, fresky,
desková malby

– Mistr Theodorik, Mistr
Třeboňského a Vyšebrodského oltáře

Příchod Slovanů

– původní sídla – mezi Dněprem
a Vislou

– pol. 1. tísíciletí – expanze
– stěhování na území germánských kmenů, které odešly (J Evropa, stř. Evropa, V
Evropa)

– naše území – od konce 5. st.
– keramika pražského typu (nezdobená)

– způsob života:

a) základem obživy zemědělství
(stř. Čechy, Hornomoravský a Dolnomoravský úval, SZ Čechy, Podunajská nížina)

– pšenice, ječmen, žito,
luštěniny

– používá se háka, později
rádlo

b) chov dobytka – ovce, kozy,
vepři, později okrajově hovězí dobytek

c) lov, rybolov, brtnictví

d) řemesla – kováři, hrnčíři,
tkalci, tesaři

e) žijí v malých neopevněných
osadách

5. st. – začátek rozpadu
rodové společnosti

7. st. – první hradiště

V poslední fázi (počátky
státnosti) vzniká vojenská demokracie – v čele náčelník, omezen radou stařešinů
– kmenový svaz

570 – Avaři přicházejí do
Podunajské nížiny (žijí v osadách = hřinky), ohrožují slovanské kmeny = vzniká
první kmenový svaz =

Sámova říše (623 – 658)

– jediný pramen – Fredegarova
kronika

– v čele franský kupec Sámo –
během dvaceti let se brání Avarům i Frankům (631 – Dagobert poražen u
Vogastisburku)

– po Sámově smrti se říše
rozpadla na jednotlivá knížectví

Velká Morava (800 – 908)

8. st. – zastaveny útoky Avarů

– naše území pod vlivem
východofranské říše

– vznikly dvě centra:

a) Moravské knížectví – Mojmír
I.

b) Nitranské knížectví –
Pribina

– oba přijímají křesťanství
(upevnění, zmírnění vnejších nájezdů)

833 – Mojmír si podmaňuje
Nitranské knížectví = Vznik Velké Moravy (nazval byzantský císař)

Mojmír I. (830 – 846)

– musí odolávat náporu
Východofranské říše – sesadila Mojmíra a ustanovil nového knížete (synovec
Mojmíra) – Rastisla

Rastislav (846 – 870)

– snaha se odpoutat od
Východofranské říše:

a) síť hradišť – proti frankům

b) křesťanství

– 861 – žádá římského papeže o
kněze, kteří by pracovali lépe než bavorští (zbavil by se i vlivu franků) –
papež nevyhověl =

obrací se na Byzanc (císař
Michal III.) =

863 – příchod Cyrila a
Metoděje (ze Soluně)

– znají slovanské nářečí =
sestavují první literární jazyk = Staroslověnština – překlad bible, písmo
hlaholice

– založili církevní školu pro
výchovu budoucích knězů, prosazují bohoslužby ve Staroslověnštině = bavorští
kněží si stěžují u papeže (chcou latinu) = C. a M. odcházejí a mezitím jsou
pozváni papežem na učené rozhovory = obhájili své tvrzení = Metoděj se stává
arcibiskupem na Moravě a Cyril zůstává v Římě

– Metoděj uvězněn na Moravě –
zásahem kněží

– synovec Rastislava – Svatopluk
– zajímá svého strýce, nechává ho oslepit a vydává ho Frankům, vládne pak v
Nitransku, zatímco na Moravě vládnou Frankové (Karloman)

870 – povstání proti Frankům

Svatopluk ve službách Franků
odchází na Moravu potlačit povstání, ale na Moravě změnil kurs a vyhání zradou
Franky a stává se panovníkem

Svatopluk (871 – 894)

– období velkého rozmachu

– boje s Franky pokračují, ale
874 – ve Forchheimu uzavřen mír

– rozmach hospodářství –
používání železa, trhy, zavádí daně a stálou armádu

– územní rozmach – Čechy,
zbytek Slovenska, Krakowsko

– území tributálně závislá –
Lužice, Slezsko, Panonie

– osvobození Metoděje z vězení
– 880 – jmenován opět arcibiskupem

– povolena sovanská liturgie,
ale spory s něm. kněží – hl. Wiching

– 885 – M. umírá = jeho žáci
odcházejí do Čech, Bulharska, Srbska

– po smrti Svatopluka vládne
Mojmír II.

Mojmír II. (894 – 907)

a) vnitřní problémy – odpor
kmenových knížat = odpadají Čechy, Lužice, Slovensko

b) vnější problémy – nájezdy
Franků a Maďarů

906 – Morava rozvrácena Maďary

Velkomoravská architektura

1) PŘEDCYRILOVSKÉ OBDOBÍ –
rotundy s apsidami

2) PO PŘÍCHODU CYRILA A
METODĚJE – velké cyrilometodějské kostely – kopule

– základem jsou archeologické
vykopávky ze sídelních center: Mikulčice, Staré mšsto, Bratislava, Nitra,
Pohansko, Znojmo

– velká pohřebiště se
sociálními rozdíly

– rozvinutá řemesla –
kovářství, umělecká řemesla

Počátky českého přemyslovského státu a jeho vývoj v raném středověku

– formuje se po zániku Velké
Moravy

– Čechy – kotlina obklopena
horskými pásmy

– orební zemědělství

– zpracování železa, hrnčířství a tkalcovství

– vznik hradišť – pražské podhradí

– zmínka o Čechách – Karel
Veliký – přinutil naše kmeny platit tribut (poč. 9.st.)

845 – 14 českých knížat se
nechalo pokřtít v Řeznu

2. pol. 9.st. – Ibrahim Ibn
Jakub – písemná zpráva o Praze – 9. st.

2. pol. 9. st. – rod
Přemyslovců ovládá střední Čechy

882 – Čechy připojeny k Velké
Moravě – za Svatopluka – jeho zástupcem v Čechách byl Bořivoj (manželka Ludmila)

– sídlo na Levém hradci

– postavil první kostel v
Čechách (kostel sv. Klimenta) a hrad Prahu

– po něm vládnou synové Spytihněv a Vratislav – manželka
kněžna Drahomíra

– po Vratislavově smrti spor
mezi Drahomírou s Ludmilou

– D. nechává L. zabít, L. –
později prohlášena za svatou

Václav (921 – 935) – syn Drahomíry

– upevňování křesťanství –
založen kostel sv. Víta na hradě

– obrana před německou říší –
950 – mír s Jindřichem ptáčníkem a platí tribut

– vznik domácí opozice: a)
nesouhlas se smířlivou politikou (snaha o silný stát a armádu – násilné prosazení
Přemyslovců)

b) odpor proti šíření křesťanství – upevňuje
moc panovníka a omezuje knížata =

28. září 929 nebo 935 – Václav
zavražděn na Staré Boleslavi

konec 10. st. – kanonyzace na
svatého a patrona české země

Boleslav I. řečený ukrutný (935 – 972)

– dal zabít Václava (bratr)

– obnovení bojů s německou
říší – po zbytečné 14 leté válce je donucen platit tribut

955 – pomáhá Otovi I. porazit
Maďary na Lechu

– připojení Slezska, Morava a
Pováží, Krakovsko po řeku Bug a Stryj

– upevnění státu, zavádí daně,
razí mince – denáry

– dcera Doubravka – vzala si
polského knížete Měška I. – jejich syn Boleslav Chrabrý – pozdější český
panovník

– dcera Mlada – založila první
kostel v Čechách (960)

Boleslav II. pobožný (972 – 999) – syn Boleslava I.

973 – vzniká pražské
biuskupství

– druhým biskupem Vojtěch
Slavníkovec

995 – vyvraždění Slavníkovců
na Libici = definitivní sjednocení státu (tento rod příliš konkuroval
Přemyslovcům – razili si i vlastní mince)

Vojtěch Slávnikovec – druhý
pražský biskup, později první

– zasloužil se o misii v Polsku a Uhrách

– studoval 9 let v Magdeburku

Boleslav III. Ryšavý (999 – 1003)

– dochází k dynastické krizi
českého státu

– ztráta – Krakovsko, Morava a
Nitransko ve prospěch Polska

– bratrovražedné boje o moc

– do bojů zasahuje Boleslav
Chrabrý – 1002 – 1003 – dosazuje na knížecí stolec Vladivoje – Čechy dostává v
léno

Boleslav Chrabrý (1003 – 1004)

– polský kníže = odpor německé
říše, která uděluje Čechy v léno Jaromírovi (Moravu má pořád Polsko)

Jaromír – sesazen knížecí družinou =

knížetem se stává Oldřich (1012 – 1036)

– obnova českého státu

1019 – dobyl zpět Moravu

– založen Sázavský klášter – v
čele opat Prokop, zachovávání staroslověnské liturgie

(Jaromír a Oldřich – bratři
Boleslava III. Ryšavého)

Břetislav I. (1035 – 1055)

– dovršena obnova
centralizovaného křesťanského státu

1039 – velké tažení do Polska
(bylo v krizi) = obsadil Slezsko, dobyl Hnězdno a přivezl ostatky sv. Vojtěcha
do Prahy =

nespokojenost Německé říše =
výprava proti Čechům =

1040 – Němci u Bíliny poraženi

1041 – Břetislav poražen,
donucen ke kapitulaci, časem ztrácí polské území

– zavádí SENORÁT = stařešinský
řád:

a) panovníkem bude nejstarší z
rodu Přemyslovců

b) ostatní synové získali
úděly: moravský, olomoucký, brněnský, znojemský

– zavedena hradská soustava

Vratislav II. (1061 – 1092)

1063 – založeno biskupství
olomoucké

1085 – za pomoc v boji o
investituru získává pro sebe královský
titul od císaře

– soupeření s Německou říší se
střídavými úspěchy

Soběslav I.

– vítězí nad Němci v bitvě u
Chlumce

Vladislav II.

– získává pro sebe královský
titul za pomoc Fridrichu Barbarosovi při dobytí Milána

Konrád II. Ota

1182 – vyhlásil Konrádova
statuta = první zákoník na našem území

– zajišťuje šlechtě pokojnou a
dědičnou držbu právem získaných území

– vzniká markrabství moravské

1197 – vzestup Čech nástupem
Přemyslava otakara I.

Vznik středověkých států a jejich
vývoj za raného středověku

(od 5. – 11. stol.)

Vznik barbarských království

2. stol. n. l. – upevnění Číny
= mongolské kmeny (Hůnové) útočí na Z do Evropy = 375 – narazili na Ostrogóty a
porazili je = Ostrogóti se přesouvají na Z (Dněstr a Dunaj) – tam kmeny
Vizigótů = Vizigóti se přesouvají na J a usazují se ve V části Balkánů

Hunové – posouvají se do
Panonie (vůdce – Attila), nájezdy na J – do Východořímské říše – dostali
výkupné a odtáhli, nájezdy na Z – do Gálie, na Katalounských polích poraženi
římským a germánským vojskem, nájezdy na S – do Itálie – vyplenili ji a vracejí
se zpátky na V.

Pokračují přesuny barbarských
kmenů (5. – 6.st.) = OBDOBÍ STĚHOVÁNÍ NÁRODU a vznik „barbarských
států“

Vizigóti

410 – vyplenili Řím a
pokračují na Z (vůdce Alarich)

476 – Odoakar svrhnul Romula
Augusta a ovládl Itálii

– pokračují dále na Z a
usazují se v J Hispánii a v J Gálii, centrem Toledo

711 – nájezd Arabů – ovládli
říši Vizigótů

Ostrogóti

– vytlačili z Itálie Vizigóty a ovládli ji na půl
stoletíě

Vandalové

– protáhli Gálií, Hispánií,
přeplavili se do S Afriky a založili říši Vandalů (centrem Kartágo)

– ovládli část Sicílie,
Baleáry, Sardínii, Korziku

453 – vyplenili Řím

Anglové, Sasové, Jutové

– usadili se v Británii
(vytlačili Kelty)

Langobardové

pol. 6.st. – nájezdy Avarů =
stěhování Langobardů do Itálie – centrem Ravena

– zánik pod nájezdem Franků

Na území uvolněná Germány
přicházejí Slované.

Všechny říše se brzy rozpadly:

a) nepevná státní organizace

b) hranice nepřesně vymezeny

c) byli menšinou ve srovnání s
původním obyvatelstvem

– Germáni se na dobytém území
přizpůsobovali, přijímali způsob života římských provincií = romanizování
(křesťanství)

Franská říše (482 – 843)

5 st. – původní sídla v Belgii
a v Nizozemí a postupně dobývají Gálii, původní ob. splývá s podmaněným ob. =
poddaní

– největší, nejdéle trvající,
historicky nejvýznamnější

ROD MEROVEOVCU

Chlodvík I. Merovejec

496 – přijímá křesťanství

– další rozšiřování území (SZ
Německa, Burgundsko, Francie)

Dagobert

631 – poražen Sámem v bitvě u
Vogastisburgu

– postupě se vytvářejí
panství, roste moc vazalů, zmenšuje se královská moc

ROD MAJORDOMOVÉ

Karel Martel – odrazil nápor
Arabů u Tours a Poitiers r. 732

Pipin Krátký – zmocnil se
panovnické moci (se souhlasem papeže)

a dal krále zavřít do kláštera

KAREL VELIKÝ – největší
rozmach Franské říše

1) Rozšiřuje území

– připojil S a stř. Itálii,
zatlačil Araby za řeku Ebro a získal území Sasů, Polabské Slovany, výboje do
Čech – 806 – donutil Čechy platit tribut = daň z míru proti Avarům

2) 800 – korunován papežem na
římského císaře

– opírá se o církev – ta
dostává pozemky a vybírá desátky od poddaných

– opírá se o nižší šlechtu

– nejčastěji se zdržuje v
Čechách

– velký rozmach vzdělanosti a
umění = karolínská renesance:

– jazykem latina, napodobuje
se latinská literatura, napsány učebnice latiny, řečtiny a rétoriky

– nové písmo – karolínská
minuskula – z ní časem latinka

– učenci – Alcuin z Yorku,
Pavel Diokomus – dějepisec

Říše byla málo pevná:

a) různé stupně vývoje – Z –
románské ob. a rychle se rozvíjející feudalismus

b) sílí moc správců říše –
hrabata

843 – Verdunská smlouva –
rozdělení říše na 3 části

1) Západofranská – dnešní Francie

Karel II. Veliký – feudalismus

2) Východofranská

Ludvík Němec – slabý
feudalismus

3) Střední část – podél Rýna a
S Itálie, panovník s hodností císaře Lothar I.

Stabilita římské říše
spočívala v:

a) pevná státní organizace –
říše rozdělena na hrabství (kryje se s biskupstvím) – v čele hrabě (moc světská
– dávky a velí vojenské pohotovosti) a biskup (moc církevní)

– královští poslové jezdili po
hrabstvích a kontrovali veřejnou správu a královské statky

b) pevná hranice

c) lenní systém:

Při dobývání nové půdy se
jejím vlastníkem stává panovník – propůjčuje jednotlivé části půdy = léno
(feudum).

povinnosti leníka: a) slib
poslušnosti

b) povinost pomoci s vlastní voj. pohotovostí

– léno není zpočátku dědičné,
panovík má povinost chránit leníka

– součástí léna jsou poddaní –
platí rentu (naturální, robota, peněžní – později)

– půda se dělí na: dominikál a
rustikál

d) církev pomáhá upevňovat
stát

e) poč. 6. st. – vzniká Šalský
zákoník – základ právního systému:

Byzantská říše (7. – 11. st)

– centralizovaná, na vyšší
úrovni než Franská

395 – vznik Východořímské
říše, od 12. st. se nazývá Byzantská

– zaujímá část Balkánu a Malou
Asii

– významné správní a hospodářské postavení
mají města (Konstantinopol, Antiochea, Nikaia)

– 6. st. – vrcholný rozkvět,
bohatství, rozvoj řemesel, ale politicky nevýznamná (bržděna byrokracií v rukou
panovníka)

– vysoké daně – platí všichni
kromě šlechty

– systém vlády =
centralizovaný, absolutistický stát

– císař se opírá o státní
správu, vojsko a církev (césaropapismus = císař je v čele církve)

JUSTINIÁN (527 – 565) =
„císař, který nikdy nespí“

– pracovitý, vzdělaný,
manželka Theodora pomáhá vládnout

– největší rozmach říše –
Přední Asie, S Afrika, Hispánie, Itálie, Balkán

– snaha obnovit římskou říši v
jejím původním rozdahu

reformy:

a) splynutí správní a vojenské
organizace

b) daňová reforma – zvýšení
daní = povstání Niká (532) – modří zelení, potlačeno

c) Corpus iurius civilis –
psaný zákoník, shrnul veškeré právní předpisy

d) Teokratický absolutismus
(césaropapismus)

– významnou roli má
křesťanství – má spojit všechny etnické národy = 529 – zavírá všechny pohanské
školy i Athénskéu Akademii – založil ji Platón = konec antického myšlení a
začátek křesťanství

– stojí v čele církve, ale
nemá moc kněžskou = dochází ke sporům

6. st. – teologický spor o
božské či lidské podstatě osoby Ježíše Krista =

1) církev západní (římská) – v
čele papež, Kristus byl bůh

2) církev východní (ortodoxní)
– v čele patriarcha, Kristus byl člověk

9. st. – 1. schizma – úsilí o
rozšíření sféry vlivu obou církví – spor mezi papežem Mikulášem I. a
patriarchou Fótiem

schizma = rozluka

1054 – Velké schizma – úplné
rozštěpení církve

8. st. – dochází k poklesu –
ztrácí území (Afrika, Hispánie, Z Itálie, zůstala jen malá část Balkánu)

– hrozí nebezpečí slovanských kmenů
= reforma

thémata = pronajmutí půdy
vojákům – nejstarší synové povinni vojenské služby

8. – 9. st. – probíhá
ikonoklasismum (obrazoborecké hnutí)

– císaři, jako odpůrci kultu
svatých obrazů, jej využili k útoku na kláštery a jejich majetek = sekularizace
církevního majetku (zesvětštění) = přibývají drobní a střední zemědělci

– systém pronií (11. st.) =
ti, kdo pracují na půdě musí vykonávat vojenskou službu = zajišťuje příliv
vojáků do armády

MAKEDONSKÁ DINASTIE (867 –
1025)

– 2. období rozmachu

Basileus II. Bulharobijce

1018 – porazil Bulharský stát

– šíření křesťanství a polit.
vlivu – Velká Morava (863), Bulharsko (864), Kyjevská Rus (987)

– právní reforma, opírá se o
šlechtu = postupně menší stabilita státu

1071 – Byzanc je poražena
Turky v bitvě u Mantzikertu

1204 – křižáci obsadili
Konstantinopol

Arabská říše

– poloha – křižovatka obchodních cest – námořních i
suchozemských

– oáza Mekka – nejvýznamnější

Sever – poušť = beduini
(kočovníci) – tvoří karavany podle rodiny

– základ arab. společnosti = rod
— klan — kmeny — kmen. svazy (v čele šajchové, zvykové právo), kmeny
vznikaly podle potřeby

Jih – příznivé podmínky pro
zemědělství (Jemen) = poč. 6. st. – vzniká první Arabský stát

– arab. společnost – pocit
sounáležitosti a solidarity, polyteismus, nejsilnější kmen – Kurajšovci –
uctívání černého kamene v Kaabě = krytá stavba

620 – MOHAMED (z rodu
Kurajšovců)

– zakladetel islámu

– prohlásil, že se mu zjevil
bůh Alláh a sám se prohlásil za proroka

– čte texty tzv.
„zjevení“ – sůr (podobné básním), jejich svodem vznikl KORÁN

– Mohamed obyatelstvo Mekky =

622 – „hidžra“
(vystěhování), Mohamed a stoupenci donucen k odchodu = boj

630 – M. dobyl Mekku a buduje
jednotný arabský stát

– nástupci: Abú Bakr (Persie,
Byzanc)

Omar – zakladatel arabské říše (Sýrie,
Palestinu, Egypt)

644 – zavražděn

Osman – zavražděn = dynastické spory

– Arabská říše – stát
teokratický (spojení politiky a náboženství) = rozdělení Muslimů:

1) Šiité – podporují mocenské
nároky pro přímé Mohamedovy potomky

2) Sunnité – trvají na platnostech,
které se ujaly po Mohamed. smrti

Arabská expanze:

Po nastupnických sporech
zvítězili

Umajjovci (661 – 749) –
Arménie, Pyrenejský poloostrov, J Francie, útok na Kypr i Byzanc

– monarchie – v čele chalífa,
centrem Damašek

Abbásovce (749 – 1258)

– dělení na provincie – v čele
emír

– chalifův zástupce – vezír

– zrovnoprávnění všech
muslimských národů

– Sýrie, Mezopotámie, centrem
Baghdád

10. stol. – rozpad státu

1) Kordóbský chalifát – Pyr.
poloostrov

2) Maghrib – S Afrika

3) Egypt

V – Sasánovci, 10. st. –
rozpad státu na několik emirátů

Feudalizace:

1) dělená půdy, ale ne dědičně
= stát. majetek

2) stát. úředníci – stálý
plat, vybírají daně, dřou ob. = korupce = častá povstání

Severní Evropa – expanze Normanů

– špatné klima = nedostatek
potravin, růst populace = expanze

– dokonalá vojenská
organizace, mořeplavecké schopnoati =

9. a 10. st. – největší
nepřátelé západoevropských států

Normané = Vikingové (piráti) –
expanze má tři směry:

a) S – Anglie, Skotsko, Irsko,
La – manche, – Dánské kmeny

b) V – Rusko – Švédské kmeny

c) Z – západoatlantické
souostroví – Norské kmeny

Norsko

8. st. – vylodění v Irsku

9. st. – vylodění v Z
Atlantiku:

860 – Island – osídlení a
ovládnutí natrvalo, 13. st. – připojen ke království

Grónsko – řídce osídlený,
zhoršuje se klima = 1500 – ob. vymírá

1000 – Leif Eriksson – jako
první Evropan stanul v Americe

– stát vznikl v 9. – 10 st. –
za Harolda Krásnovlasého

12. st. – rozkvět

Dánsko

1. pol. 9. st. – nájezd na
Franskou říše:

845 – dobyta Paříž, ale
Francie se ubránila

842 – vypleněn Londýn a
anglosaská knížectví v Anglii podléhají =

60. léta – ovládnuta celá
Anglie

878 – obrat – Alfréd Veliký
porazil Dány v bitvě u Edingtonu a dělí zemi na:

1) část anglosaská

2) část severní – dánská =
Danelaw

920 – anglosasové ovládají
Danelaw = splynutí Dány s anglosasy

konec 10. a 1. pol. 11.st –
Dánové ovládli Anglii a Norsko

1. pol. 10.st – úpadek
Vikingské moci = konec loupeživých válek a úsilí o trvalejší kolonizaci nových
území

– začátek feudálního systému

Švédové

– expanze má jiný charakter
než výboje Norů a Dánů

– útok na V – Kyjevská Rus a
chudé, neorganizované slovanské kmeny = slabá kořist, ale možnost dálkového
obchodu (nezájem o trvalou kolonizaci)

– připlouvají Finským zálivem
a přes Ladožské jezero k:

1) Dněpr — Kijev — Černé moře
— Byzanc. města

2) Volha — Kaspické moře – J
– začátek karavan jdoucích do Arábie

Upsala – první mocenské
centrum

stř. Švédsko – postupné
sjednocování kmen. knížectví – těžké sjednocování (dlouho trvá vojenská
demokracie a osobní svoboda zemědělců, tfěžké pronikání křesťanství)

1. pol. 11. st. – vznik
centralizované monarchie

Význam křesťanství a církve pro středověké státy:

1. st. n. l. – křesťanství
dosahuje většího vlivu, přitažlivé svyým učením o rovnosti všech lidí, později
se objevuje učení o trojím lidu

313 – císař Konstantin I.
Veliký uznává křesťanství (edikt milánský) = církevní organizace se vyvíjí v
souvislosti s římskou správou (diecéze)

– převažuje vliv biskupa
římského = papež – soupeří s biskupem Konstantinopolu několik staletí (schizma)

– Byzantská říše –
césaropapismus

– křesťanství se šíří do celé
Evropy a duchovními centry se stávají kláštery:

– pomoc nemocným a poutníkům,
klášterní knihovny – opis knih

– tvoří uzavřené společenské a
hospodářsky soběstačné jednotky (řemesla, chov dom. zvířat)

– podléhají papeži

organizace církve: farní obvod
(farní kostel – centrum) — děkanství — biskupství — arcibiskupství — papež

(původně neexistovala
hirearchie = rovnost)

církev – ovlivňuje duchovní
život lidí

– snaha o politický vliv (získává majetek a
pozemky)

Ve franské říši rozpory –
císař papež

– císař chce césaropapismu =
boj o investituru

1073 – papež Řehoř VII. –
formuluje požadavky církve:

– chce sesazovat a dosazovat
panovníky – jeho leníci

1075 – Jindřich IV. – svolává
synodu (shromáždění) – papež prohlášen za sesazeného = papež vyloučil z církve
J. – tem učiní pokání kvůli odpuštění (1077 – čeká tři dny před hradem Canossa
na papežovo přijetí)

1084 – J. – táhne na Řím –
sesazuje papeže a dosazuje svého kandidáta, kt. ho korunoval řím. císařem

1122 – wormský konkordát –
císař nesmí volit hodnostáře = rozdělení moci církevní a světské = vítězství
církve = omezení vlivu panovníka na církev

Starověký Řím

Přírodní podmínky:

Apenninský poloostrov + úrodná
nížin Pádu + Sicílie, Sardínie, Korzika

– pohoří Apenniny neizoluje
jednotlivé části = jednotný stát

– málo členité pobřeží = málo
přístavů

– malé nerostné bohatství =
rozvoj zemědělství (obilí, olivy, vinná réva)

– chov dobytka

– dějiny Říma ovlivněny bojem
o půdu

Osídlení:

2000 – Italikové – stř. část
Itálie

1000 – Etruskové – SZ, Ilyrové
– V, Venetové – SV

800 – Řekové – Neapol,
Syrakusy, J

Kartaginci – Sicílie a Korzika

500 – Gálové – Pádská nížina =
Gálie

nejvyspělejší – Etruskové –
7st.- 6st. – ovládali S Itálie, výborní námořníci, řemeslníci, stavitelé

– Řekové – nedokázali se sjednotit

– vzájemné působení Řeků,
Kartaginců a Etrusků

Vývojové fáze starověkého Říma:

DOBA KRÁLOVSKÁ (8. st. – 510 př. n. l.)

– Latinum – centrem Řím –
původně tržní osada založena Etrusky na sedmi pahorcích

– výhodná poloha – křižovatka
cest

– rozpad rodové společnosti:

300 rodů

10 rodů = 1 kuru

10 kuru = 1 kmen = 3 kmeny –
latinský, etruský, sabinský = populus romanus = lid římský

– majetková diferenciace:

1) patriciové – zámožní,
politická práva

2) plebejové – chudí, cizinci,
osobně svobodní, bez pol. práv

3) proletarii – bezzemci
(proles = děti)

4) otroci – součástí rodiny =
patrichiární otroctví

V další fázi vzniká vojenská
demokracie:

a) král = rex

b) senát = rada starších

c) lidové shromáždění

600 – změna poměrů – reforma –
Servius Tullius

= serviovské zřízení =
timokracie

510 – vyhnán poslední král –
Superkus

Řím v období republiky (510 – 31 př. n. l.)

poč. 5. st. – 300 – boj
plebejů za zrovnoprávnění

270 – ovládnuta celá Itálie
kromě Pád. nížiny

264 – 164 – Punská válka

148 – útok na Makedonii

146 – připojeno Řecko

133 – provincie Asie

KRIZE ŘÍMSKÉ REPUBLIKY

82 – 79 – Sulla nastolil
diktaturu

73 – 71 – Spartakovo povstání

60 – I. triumviát

49 – 45 – občanská válka

43 – II. triumviát

30 – připojen Egypt

Období raného císařství = principát (31 př. – 284 n. l.)

66 – 70 – povstání židů

172 – 175 – Markomanské války

Období pozdního císařství = dominát (284 – 476)

313 – edikt milánský

395 – dělení říše

476 – zánik Západořímské říše

Římská republika a její vývoj

RESPUBKIKA = věc veřejná

= státní zřízení, v němž veřejné záležitosti
spravují orgány volené ze zástupců lidu

– v Římě vzniká republika
aristokratická (patricijská):

– v čele – 2 konzulové (z
patricijských rodin) – voleni na 1 rok, střídají se po měsících, v době
ohrožení jmenují na návrh senátu diktátora – na půl roku, neomezená moc

– senát – 300 osob – voleni
doživotně, rozhodují o soudnictví, finančnictví, veřejných stavbách, vojenských
záležitostech a politice

– úřady bezplatné = plebejové
k nim nemají přístup

– patricijové se v úřadech
obohacují:

a) zabírají obecní půdu

b) získávají státní příjmy z
dobyté půdy

poč. 5. stol př. n. l. –
plebejové si vymohli PLEBEJSKÝ SNĚM

– vznik funkce 4 tribun lidu –
voleni na 1 rok, právo veta, osobně nedotknutelní, jejich dům přístupný pro
všechny plebejce

– 450 – sepsány „zákony
dvanácti desek“ – dosud zvykové právo sepsáno a vystaveno na římském
náměstí

– povoleny sňatky mezi
plebejci a patricii

– boj o zrovnoprávnění
pokračuje a 300 př. n. l. dokončen – úplné zrovnoprávnění pl. a pa. = přístup
plebejců do úřadů a rozhodnutí plebejského sněmu bylo závazné pro všechny
občany

– sociální diferenciace
plebejů – bohatí splývají s patricii = vznik „nobility“ = úřednická
šlechta – obohacování v úřadech

– chudí plebejové – snaha
získat pozemky v nově dobytých územích

400 – končí moc Etrůsků

386 – do Říma vpadli Gálové, s
výkupným odtáhli

Římané si postupně podmaňují
Italické kmeny.

290 – Řím se stává městským
státem a ovládá stř. Itálii (od řeky Arno až k Neapoli)

– sousedí na S s Galy a na J s
nejednotnými řeckými městy = další boje – v čele město Tarent

270 – Řím ovládá celou Itálii
kromě Pádské nížiny

charakter státu:

a) vlastní římské území –
občané plnoprávní

b) dobytá území = kolonie –
oporou moci byla samosprávná města římských občanů

c) spojenci – dodávají vojáky

– Ř. s nima uzavírá nestejné smlouvy, aby se
nemohli sjednotit

d) poddaní – obyvatelstvo,
které se vzdalo a bylo bez práv (jihoitalické kmeny)

– cíl občanů = římské
občanství

– zemědělský charakter – práva
a povinosti podle množství půdy

– vojenský charakter

– jazyk – latinak, na J –
helénská vzdělanost

Podstata a důsledky punských válek (264 – 164)

– Řím stále usiluje o půdu –
nejbližší je na Sicílii – ovládána řeckými městy a Kartágem

– KARTÁGO – původně fénická
kolonie, ovládla pobřeží S Afriky, domorodé kmeny ve vnitrozemí, Z část
Sicílie, Sardínie a Korzika

– bohatne z průvozního
obchodu, z dávek porobených národů, z práce otroků = bohatší než Řím

– zřízení – oligarchie,
velkoobchodníci a velkostatkáři = vzájemné střetnutí = Punská válka

– Řím – lepší na souši

– Kartágo – lepší loďstvo

– Kartágo – srovnáno se zemí,
vzniká provincie Afrika

– další výboje Říma – 146 –
připojeno Řecko

133 – asijský král odkazuje území Římanům =
vzniká provincie Asie

Důsledky:

Řím se stává impériem – ovládá
celé středomoří

1) Část nově dobytých území si
zabírá nobilita – zakládá latifundie = velké plochy obdělávané půdy – prácují
na nich otroci = levnější náklady na obilí

2) Uplatnění otroků v řemeslné
výrobě = úpadek drobných výrobců a rolníků, přicházejí o půdu a odcházejí do
měst, stávají se proletarii – nemohou sloužit vojsku, odkázáni na přízeň
bohatých, mají ale hlas občana = jsou podpláceni

3) Nemohou sloužit vojsku =
vojenské oslabení Říma

4) Roste moc nobility – zisky
z provincii

– zvláštní skupina – jezdci =
publikáni – najímají si vlastní úředníky

5) Nespokojenost spojenců =

Krize Římské republiky

– pokusy o reformu

133 – Tiberius Grachus –
tribun lidu

agrární zákon – max. velikost
statku – 1000 jiter (250 ha), přebytky rozdělil – 30 jiter na osobu (7,5 ha)

– po roce zvolen opět, ale
senátory zavražděn

123 – Gaius Grachus – bratr

obilní zákon – obilí ze
státních sýpek prodat levně chudým

– stát vyzbrojuje chudé

zákon o udělování občanství –
římské občanství všichni Italikové – odpor bezzemků

– odpor nobility – proti
pozemkové reformě

– boj mezi nobilitou a
přívrženci reforem = Gaius zabit

– reformy nezměnily nic

– Římané poraženi Germány =
krize v armádě = VOJENSKÁ REFORMA

– konzulem je Gaius Marius:

1) zřízena žoldnéřská armáda

2) bezzemci kromě žoldnéřů
dostanou po dvaceti letech půdu

– pro reformu – populárové,
proti reformě – optimáti (nobilita) – v čele Sulla = občanská válka mezi p. a
o.

– Sulla dal povraždit odpůrce
a nastolil diktaturu (82 – 79)

– zavedeny proskribce – seznam
nepohodlných, vrazi za odměnu půdu

73 – 71 – SPARTAKOVO POVSTÁNÍ

– poráží římskou armádu, ale
nakonec pobiti díky neschodám

– v době válek roste význam
vojevůdců spojujících se s politiky

60 – vzniká I. TRIUMVIÁT =
spolek tří osob

Pompeius – správce Hispánie

Crassus – velký majetek

Gaius Julius Caesar –
vojevůdce, správce Zaalpské Gálie

Po smrti Crassa občanská válka
(49 – 45).

Pompeius prchá do Řecka a
Caesar obsadil Řím – jmenován doživotním diktátorem

44 – zavražděn přívrženci
republiky = občanská válka

43 – II. TRIUMVIÁT – má
upravit poměry

Antonius – správce Egypta, V.
části říše

Lepidus – nejvyšší kněz

Octavianus – adoptivní syn
Caesara

– boj o moc mezi O. a C.

31 – O. vítězí u Actia,
připojil Egypt a zavádí samovládu = konec Římské republiky

Období raného císařství

principát = vládce funguje jako první občan státu

– monarchistická forma vlády
se zachováním republikánských institucí

– odmítá funkci diktátora, ale
má funkci tribuna, konzula, nejvyššího soudce, vojenského kněze

– zachoval senát i sněm, ale
obsadil jej svými stoupenci

– v provinciích odňal moc
nobilitě = hospodářský a kulturní rozvoj provincií

– výstavba Říma

27 – získal titul Augustus =
vznešený

– výbojné války a zvětšování
území (Dunaj, Rýn, Frýgie, Eufrat, Hispánie, S Afrika)

14 – umírá, nástupci používají
titul caesar = císař – božské pocty

– roste význam armády,
dobrovolníci z provincií, pretoriáni = císařská garda

69 – armáda si volí sama
vojevůdce

– císařem se stává FLAVIUS
VESPASIANUS

– sílí moc Říma v provinciích,
do úřadů i zdatní jedinci z provincií

– TRAIANUS – územní rozmach
(Británie, Dacie, Malá Asie, Arábie, Mauritánie)

– HADRIANUS – lines romanus

Příznaky krize císařství:

1) nepokoje v provinciích –
povstání židů – 66 – 70 n. l.

2) nájezdy Parthů a Germánů –
markomanské války – vede je Markus Aurelius

Období pozdního císařství = dominát

Krizi se pokusil vyřešit
Diokleción – reformy:

1) Forma vlády = dominát =
císař vystupuje jako pán všech obyvatel říše a jsou mu prokazovány božské pocty
= absolutistickou monarchii

– úřady – pro reformu

2) Reforma správy – říše
rozdělena na Z a V polovinu – každou řídí císař + jeden spoluvladař

– velké provincie rozděleny na
menší

– Řím – přestal být sídlem
císařů, Z – Milán, V – Nikomedia

3) zvýšen početní stav armády

4) nová hodnotná měna

5) pevně stanoveny ceny a daně

– tvrdé pronásledování
křesťanů

KONSTSANTIN I.

– zrovnopravňuje křesťanství s
ostatními náboženstvími –

313 – EDIKT MILÁNSKÝ

– nové hlavní město –
Konstantinopol v Byzanci

Rozklad a zánik římského impéria

HOSPODÁŘSKÉ PŘÍČINY KRIZE

1) končí výbojné války = končí
přísun otroků = nedostatek pracovních sil = vzniká KOLONÁT = drobný pronájem
velkostatkářské půdy bezzemkům = kolóni

– zadlužení jsou připoutávání
k půdě

– 4. st – vydán zákon o půdě

2) nedostatek peněz – placení
žoldnéřům, rozmařilost církevního dvora, znehodnocování peněz = přechod ke
směně výrobků

3) hospodářská změna – domény
= samosprávné jednotky v potravinách i řemeslné výrobě, omezení obchodů = menší
hospodářská prosperita

4) východní provincie mají
menší podíl kolonátu, udrželi se svobodní výrobci = volně pokračuje obchod mezi
městem a venkovem

– větší hospodářská prosperita
= chtějí podíl na moci

POLITICKÉ PŘÍČINY KRIZE

1) nespokojenost provincií –
požadavek politického zvýhodnění

2) dochází k územním ztrátám
(Germánie) za Rýnem a za Dunajem

– Germáni se udržují v
okrajových částech území

3) roste moc armády – přijímá
i barbary, vymyká se z rukou císaře, vzájemné boje mezi armádou a císařem
narušují císařství

4) šíření nových náboženských
kultů z východu a z Egypta

– 1. st. – větší vliv
křeťanství = vznik křesťanských obcí jako společnosti rovných, uctívání Krista
= pronásledovaní = scházejí se v katakombách

375 – vpád Hunů do Evropy =
rychlejší přesun Germánů

395 – císař Theodisius –
rozdělil říši na:

a) Východořímskou –
Konstantinopol, řečtina, peněžní hospodářství, města – řemesla + obchod, zánik
– 1453

b) Západořímskou – Řím,
latina, naturální směna, pokles zem. výroby

5. st. – Řím ovládli Vizigóti,
odtržení Hispánie a Gálie

476 – zánik

– poslední císař Romulus
Augustus sesazen Odoakarem

Přínos římské kultury:

1) využili řecké písmo a
vytvořili latinku

2) prostřednictvím latiny
pronikla do Evropy řecká kultura

3) latina se stala později
jazykem vědců, vzdělanců a mezinárodním

4) vynikli v právu, vznik
kodexů = sepsané zákony, přesná forma

5) římský sloh

charakter kultury – nebyla
původní, přejímání od Etrusků – organizace výroby a směny a výstavba měst,
přejímání od Řeků – písmo a kultura

ARCHITEKTURA

hl. prvky – pilíř, oblouk, klenba
– Etruskové

– sloupy – Řekové

– spojením sloupů a klenby
vzniká římský sloh – mohutnější a těžší než řecký

– chrámy (Pantheon), divadla,
lázně, kolosea, náměstí, vítězné oblouky a sloupy, tržní a soudní budovy
(baziliky), cesta – via Apija

SOCHAŘSTVÍ – kopie řeckých
soch

a) sochařské portréty předků
(vzor – staré voskové masky předků)

b) reliéfy – zachycují
vojenské vítězství

MALÍŘSTVÍ

a) nástěné malby

b) mozaiky

VZDĚLÁNÍ

– veřéjné školy – kluci i
holky

– rétorské školy

– střediska – Řím, Athény, Alexandrie
– knihovna

NÁBOŽENSTVÍ

– ztotožněno s řeckým

– kněží – pantifikové – znalci
práva

– po zavedení božských poct
panovníkovi je náboženství povinné

Starověké Řecko a Helenistické
státy

Přírodní podmínky:

– teplé podnebí = zemědělství
(obilí, olivy, vinná réva, fíky)

– pastevectví, dostatek dřeva
a nerostných surovin = řemesla

– členité pobřeží = přístavy a
mořeplavba

– blízkost nejstarších
civilizací umožnila vznik nejstarší civilizace evropské

KRÉTA – první evropská civilizace
– minojská (3000 př. n. l.)

PEVNINSKÉ ŘECKO

3000 př. n. l. – obyvatelstvo
neznámého původu

2000 př. n. l. – příchod
zemědělsko – pasteveckých kmenů nižší úrovně

– indoevropský původ,
označovali se jako Helénové

Osídlení:

1800 př. n. l.

Ionové – V Řecka – Thesálie,
Euboia, střed maloasijského pobřeží

Achájové – stř. Řecko,
Peloponéz, Atika, ostrovy Egejského moře, SZ Malé Asie

– mykénská kultura – obrovské
paláce z kvádrů

– zánik pod nájezdy tzv.
egejských národů

1200 př. n. l.

Dórové – Peloponéz, Kréta,
Rhodos, JZ Malé Asie

– vyspělost v používání železa
= rychlejší vývoj Řecka

HOMÉRSKÉ OBDOBÍ (1200 – 1800
př. n. l.)

– rodové zřízení:

rod (podle rodového stařešiny)
— fratrie (kmen) — fýly (kmenové svazy)

– všichni si sou rovni

– vojenská demokracie:

Beasileus – moc omezena –
sborem rodových stařešinů

– družinou bojovníků – postupně získávají
větší majetek na úkor ostatních členů

– všichni svobodní mají stejná
práva

– rody se soustřeďují kolem
jedné osady = města

– 1000 – první řecká
kolonizace

ARCHAICKÉ OBDOBÍ (800 – 600
př. n. l.)

– dokončen rozpad rodové
společnosti

– převládlo peněžní
hospodářství a dlužní otroctví

– nevzniká stát, ale
jednotlivé městské státy = polis:

a) vývoj samostatně

b) rozvoj řemesel – textil,
keramika, žel. nástroje, otroci

c) malá rozloha

d) peněžní hospodářství a půda
považována za soukromé vlastnictví

– významná role – kolonizace:

1) 1000 – pobřeží Malé Asie –
iónská města Efesos a Miletos

příčina – potřeba nové půdy

výhoda – přebírání poznatků od
Féničanů

2) Velká řecká kolonizace (800
– 600 př. n. l.)

– Černomoří a Středomoří –
Tarent, Neapol, Sybyris

příčiny – potřeba nové půdy,
nových odbytišť a nových zdrojů surovin, prohlubování majetkových rozdílů =
sociální problémy

Asyřané likvidují Féničany =
Řekové je nahrazují

význam – urychlen vývoj Řecka
přebíráním poznatků

– dovoz levného obilí = chudnutí rolníků
(dlužní otroctví) = aristokracie bohatne z vinné révy a oliv = nespokojenost

U moci se vystřídali:

1) basileus – vojenský vůdce)

2) aristokracie – nespokojenost
rolníků a obchodníků =

3) ranná řecká tyranida = Moci
se chopil samovládce jako jedinec a šlo o pokrokovou vládu, neboť omezoval
aristokracii a vládl v zájmu řemeslníků a obchodníků. Nejznámnější byla v
Korintě a v Athénách

4) timokracie – vláda všech bohatých,
majetných

– vývoj Řecka byl nerovnoměrný

Cesta Athén k demokracii

– v Athénách vznikla
otrokářská demokratická republika

– obce na Atice splynuly v
jednu obec Athénskou – rozvoj – 700

– kolonizace = nespokojenost
zadlužených rolníků = hrozba povstání = vypracováním reforem byl pověřen Solón – 594 př. n. l.:

1) obyvatelé rozděleni na
čtyři skupiny – podle majetku (timokracie) = omezil rodové výsady aristokracie
a umožnil přístup řemeslníků a obchodníků do úřadů

2) zrušil dlužní otroctví –
vykoupil rolníky na útratu obce, ale neodstranil hlavní příčinu = odchod
bezzemků = časem opět nespokojenost

560 př. n. l. – Peisetrotos – zmocnil se vlády a
nastrojil tyranii

– vláda v zájmu obchodníků a
řemeslníků

– vzniká athénská námořní
převaha = Athény – v hospodářství a kultuře na prvním místě

510 př. n. l. – Kleisthenes – vydává demokratickou
ústavu:

a) obyvatelstvo rozděleno na
10 skupin podle bydliště = žádné výsady

b) zavedl ostrakismus =
střepinový soud – každoroční hlasování o tom, kdo ohrožuje demokracii v
Athénách

c) všichni plnoprávní občané –
muži – měli stejná práva

Za řecko – perských válek
roste vliv vojenských velitelů.

Perikles – velký rozmach a dovršení demokracie

– důležitá složka společnosti
– thétové – chudí, ale politicky plnoprávní – hlasují

– velký vliv obchodníků a
řemeslníků

Periklova opatření:

– omezena moc aeropágů = úřad
kontrolující ostatní úřady, funkce přenesena na porotní soud a lidové
shromáždění

– poplatky za funkci v úřadech
= chudí – úředníci

Sparta

Sparťané – dórské kmeny na nižší
úrovni než Achájové

1000 př. n. l. – obsazen JZ
Peloponéz, pův. obyvatelstvo zotročeno, půda rozdělena mezi Sparťany, ale je
státním majetkem = nesmí být prodána

Složení společnosti:

1) Sparťané – vládnoucí
skupina – zákaz obdělávání půdy, provozovat řemesla a obchod

– mohou lovit, povinost
vojenského výcviku a válčení

– 1/10 obyvatelstva

2) Heilóti – státní zemědělští
otroci

– každoročně pobíjeni mladými
Sparťany = byl omezován jejich počet

– početní převaha = Sparťané v
pohotovosti

3) Perioi ové (okolobydlící) –
žijí v okolních městech kolem Sparty, provozují řemesla a obchod, dávkami živí
Sparťany, svobodní, ale bez politických práv

Státní zřízení – oligarchie

– v čele státu 2 dědiční
králové z nejmocnějších rodů – soudcovství, kněžství, plná moc v době válek

– 5 dohlížitelů (eforů) –
úředníci, kontrolující krále, velký vliv, voleni každoročně

– rada starších – 30 členů,
voleni doživotně lidovým shromážděním

– lidové shromáždění – všichni
aspoň třicetiletí občané – rozhodují o válce nebo změně zákonů

Hospodářství:

a) státní vlastnictví půdy a
Heilótů

b) hospodářství omezeno jen
pro domácí potřebu

c) obchod – omezen styk s
okolními státy

d) místo peněz – kousky
železa, stříbrné mince zakázány

– soukromý život podřízen
vojenskému způsobu, dáno jejich malým počtem

– muži – voj. pohotovost – 20
– 60 let

– tvrdá státní výchova chlapců
i dívek

– 700 – 600 – výbojné války,
podřízení okolních vesnic, vznik Peloponézkého spolku – podporování vlády
šlechty

Řecko – perské války

500 – zesílení Perské říše
(Dareios I.) – ovládnutí řeckých osad v Malé Asii = 500 – povstání – v čele
město Milétos, pomoc z Athén a Eretrie, vypáleno perské město Sardeis

Po 6 letech vítězí Peršané a
útočí proti pevninskému Řecku

1. výprava Peršanů proti Řekům
– 492

P. – postupují podél Thrákie,
ale bouře ničí jejich loďstva

2. výprava Peršanů proti Řekům
– 490

– příprava Athén – opevněný
přístav Peraieus, zvětšování loďstva

– útok Perš. – vylodění u
Marathonu s převahou, ale vítězí Ř. – lepší taktika, výzbroj a bojová morálka

– útok na Athény – připraveny v obraně =
neúspěch P.

– Dareios umírá = vystřídán
Xerxem

3. výprava Peršanů proti Řekům
– 480

– příprava P. – pontonový most
přes Hellosponos, mys Akonthos – vykopán široký průplav pro lodě

– příprava Ř. – na popud Athén
spojení řeckých obcí pod vedením Sparty

P. – přes Thrákii na J, Ř –
ústup k Thermopil (kryti spart. králem Leonidasem), vítězství P. u Thermopil

P. dobyli Athény, ale
obyvatelstvo zachráněno na Salamis = námořní bitva u Salamis – vítězí Ř. =
odchod Řeků a poslední perská pěchota poražena – 479 – u Platai

479 – P. poraženi u ostrova
Samo

– boj pokračuje dál pod
vedením Sparty = 478 – Athensý námořní spolek = seskupení řeckých obcí – platí
poplatek do společné pokladny nebo dodávají lodě

449 – uzavřen mír:

1) Nadvláda Řeků v Egejské
oblasti

2) Svoboda Maloasijských
řeckých měst

Peloponézké války

Za vlády Perikla – kulturní
rozmach

– námořní spolek se rozrostl v Athénskou
námořní říši (Řecko, Malá Asie, černomořské úžiny)

Athénská hegemonie naráží na
zájmy Sparty = střetnutí oligarchie a demokracie = válka, která postihla celé
Řecko (Athény – převaha na moři, Sparta – silná pěchota)

výsledek:

a) Athény rozpouští námořní
spolek

b) A. musí vydat loďstvo

c) končí demokracie, vláda
oligarchie (aristokracie)

d) Sparta v čele, ale vyčerpána,
prosazuje oligarchii i jinde = vznik protispartských koalicí (Théby, Korint)

– do čela přechodně Théby –
371 – porazily Spartu, ale úpadek

400 př. n. l. – vzestup
Makedonie = Konec klasického období Řecka

Makedonie

– zaostalejší, teprve rozpad
rodového zřízení, rolníci a pastevci

600 př. n. l. – sjednocení
kmenů, zvětšování území o úrodné nížiny – překážka – řecké osady

5. a 4. st. – styk s řeckými
osady = rychlý rozvoj

Filip II.

– Makedonie přední stát ny
Balkáně

– využívá sporů mezi řeckými
městy a buduje armádu

– cíl politiky – podrobit si
celé Řecko a táhnout na Persii = postupně si podrobit:

a) řecká města, jenž brání
přístupu k moři

b) thrácké doly na zlato

c) střední Řecko

338 př. n. l. – Řekové v
Chaironeie poraženi

V Řecku vzniká Makedonská
strana – zámožní uznávají nadvládu Makedonie.

Po porážce Řeků vzniká
Korinstský spolek – sdružil řecké poražené státy – uzavřen mír s Makedonci a
dohodnuto tažení proti Persii

– v čele tažení Alexander
Makedonský

334 – dobyl Sýrii a Egypt,
založil Alexandrii =

začátek HELENISMU = období řecko – makedonských dějin, kdy se rozvinula
helenistická kultura – vznikla spojením řecko – makedonské kultury + prvky
orientu a šíří se do nových oblastí

(životní styl, řečtina,
antický způsob otroctví)

Systém vlády:

a) v čele despotický panovník
s neomezenou mocí – opírá se o vojsko, policii, byrokracii, pořečtěnou domácí
šlechtu, nově vzniklá řecká města – Alexandrie

b) potlačena politická svoboda
svobodných občanů

– rozmach obchodních styků –
Arábie, Indie, Čína

327 – A.M. táhne do Indie, ale
pro odpor vojska se vrací do Babylónu

323 – připravuje tažení do
Arábie a Z Evropy, ale umírá na malárii = říše nejednotná, po dlouhých bojích
vládnou diadochové – spolubojovníci A.M. a po nich epigonové

– výsledkem bojů (40 let) byl
vznik Helenistických říší:

Egypt – Ptolemaiovci

Sýrie – Selenkovci

Makedonie – Antigonovci

Řecká kultura

– první ucelená národní
kultura v Evropě

– zprostředkovala informace o
kultuře egyptské, mezopotámské = písmo

– ovlivnila rozvoj evropské
vzdělanosti

charakter – racionalismus,
antropocentrismus, senzualismus

ARCHITEKTURA – monumentální

materiál – dřevo, sušené
cihly, vápenec, mramor

prvky – sloupy, trámy, římsy,
štíty, střechy

slohy – dórský (ostré
žlábkování), íonský (mělké žlábkování, hlavice s dvojitou závitnicí), korintský
(hlavice s bohatou květinovou výzdobou)

– chrám Akropolis, Diův chrám
v Olympii, divadlo Odeion

– plánovitá výstavba měst –
parky, vodovody

SOCHAŘSTVÍ

– cíl – předvést vzor tělesné
dokonalosti

materiál – mramor, vápenec,
bronz

– sochy malovány, zdobeny

– Myron: Diskobolos,
Polykleitos

– helenismus – pesimismus =
těla starců a stařen

LITERATURA – básnictví, drama,
dějepisectví, rozvoj filosofie

NÁBOŽENSTVÍ – polyteismus, u
chrámů – Olymp. hry

VZDĚLÁNÍ – kalokaghatia

VĚDA – Pythagoras, Hypokrates,
Aristoteles, Archimédes

astromie – Země obíhá kolem
Slunce

lékařství – pitvy (vivisekce),
narkotika

Vývoj lidské společnosti v pravěku
a ve staroorientální

státech.

Pravěk =
Nejstarší období vývoje lidstva.

Život jako takový existoval i
v nejstarších geologických obdobích před pravěkem:

1) Prahory – vznik života

2) Starohory – bezobratlí

3) Prvohory – hlavonožci, ramenonožci (ryby,
obojživelníci, plazi) – na konci

4) Druhohory – ještěři, ptáci, savci

5) Třetihory – rozvoj savců – antropoidní
opice

6) Čtvrtohory – vývoj člověka, střídání dob
ledových a teplejších

Antropogeneze =
Vznik a vývoj člověka jako bytosti biologické a společenské.

Periodizace pravěku je založena na materiálech
nebo surovinách, které se v určitém pravěkém období používaly.

Doba kamenná (3
mil. – 2000 let př. n. l.)

Podle výrobních technik se
dělí na tři stupně:

Paleolit – starší doba kamenná (3 mil. – 250
tis. let př. n. l.)

Snadno štěpitelné materiály –
pazourek, křemen

pěstní klín, drásadla,
škrabadla

Paleolit:

Starší paleolit (3 mil. – 250
tis.)

Austrolopithecus, Homo
habilis, Homo erectus

Střední palelolit (250 tis. –
40 tis.)

Homo sapiens neandertálec

Mladší palelolit (40 tis. –
8OOO)

Homo sapiens sapiens

Holocén (10000 – 8000) –
oteplování, ústup ledovce i velké zvěře

naleziště: Věstonice, Pavlov

Mezolit – střední doba kamenná (8000 – 5000)

Jemně opracované nástroje –
mikrolity – hroty šípů, složené nástroje.

osídlování břehů řek, moří a
jezer

lov drobné zvěře, rybolov

ochočování zvířat – pes, skot

drcení zrn divoce rostoucích
trav

Paleolit a mezolit = období
přisvojovacího hospodářství

Neolit – mladší doba kamenná (5000 – 3500) –
střední Evropa, (8000 – 3500) – přední Asie, Dálný východ)

Nástroje broušeny, hlazeny –
kladivo, sekera

Vzniká keramika – hliněné
nádobí

Tkaní – len, konopí, vlna

Eneolit – pozdní doba kamenná (3500 – 2000)

Přibývá zbraní a nářadí, orné
zemědělství (dobytek)

Řemesla – keramika,
textilnictví,

Dolování minerálů a hornin,
objevuje se měď

Patriarchální rodové zřízení
(roste hospodářský význam muže)

Jantarová stezka přes Moravu
(zlato, měď, sůl, kožešiny)

Neolit a eneolit = začátek
období výrobního hospodářství

Doba bronzová (4000
– 700) – Přední Asie, (2000 – 700) – Evropa

Nerovnoměrný vývoj – podle
výskytu mědi

Měď, zlato,

2. společenská dělba práce –
odďělení zemědělství od řemesel

čilý obchod

slitina měďi a cínu = bronz –
odolnější než měď

Střední Evropa

Starší doba bronzová (1900 –
1500) – osídlování úrodných nížin

kultura únětická – Z

kultura maďarská a otomanská –
V – opevněná střediska

Střední doba bronzová (1500 –
1200)

Lid mohylový – hornatější
oblasti – Z Čechy, Plzeňsko, České Budějovice

Mladší doba bronzová (1200 –
700)

Lid popelnicových polí –
žárové pohřbívání

U nás – lužická kultura – S
Čechy, Morava

– milovečská a knovízská kultura – J Čechy

dochází k stmelování kmenových
svazů

Doba železná (700
– 0)

Rozvoj řecké a etruské kultury

tavení železa z rud

Starší doba železná (700 –
400) – kultura halštatská – naleziště u Salzburku

Zvětšování sociálních rozdílů
= vrstva válečníků a náčelníků = rozvíjení rodů = kmeny

Mladší doba železná (400 – 0)
– doba laténská

Keltové zaplavili Evropu,
Balkán, Malou Asii, postupně zatlačeni zpět, vynikající kováři, umělečt
řemeslníci, první peněžní soustava – zlaté a stříbrné mince

U nás kmeny Bójů a Kotinů =
Keltové

200 – 100 – první opevněná
sídla = oppida = prvotní města u nás

– kamenná, Tříslav u Českého
Krumlova, Staré hradisko u Prostějova, Stradonice u Berouna, Hostýn

Doba římská (400
– 0)

Příchod Gernánů ze severu.

Příčiny: ochlazování, malá
úroda = hlad

U nás – Markomani a Kvádové –
vůdce Morabud – první kmenový svaz

Germáni – Řím = Markomanské
války = Keltové odcházejí do římských provincií

Římané stavějí opevnění lines
romanus, stanice – Uherské Hradiště, Stupova

4. – 6. stol n. l. – stěhování
národů

4. stol – Hunové na hranicích
římského impéria

5. stol – zánik Západořímské
říše, vznik barbarských království

6. stol – Příchod Slovanů

Názory na vznik člověk:

Teorie stvoření

Teorie evoluční – člověk se
postupně vyvinul z nejprimitivnějších živočichů

Poprvé se objevuje ve
čtvrtohorách, nastává proces hominizace = polidšťování (zač. před 14 mil. lety)

– napřimování postavy

– chůze po dvou

– vývoj ruky

– zvětšování mozku = klenutí
lebky

– ústup zvířecího vzezření

Předchůdci člověka:

1) Antropoidní opice =
Austrolopithecus Africanus (5 mil.)

J Afrika, sběr

2) Opočlověk: Homo habilis –
člověk zručný (3 mil.)

J Afrika, jednoduché nástroje

Homo erectus – člověk vzpřímený (1 mil. – 250
tis.)

Afrika, V a JV Asie, Z a stř.
Evropa – Heidelberg

pěstní klín, využití ohně,
jeskyně, tlupa, lov velké zvěře

3) Pračlověk: Homo sapiens –
člověk rozumný (350 tis. – 40 tis.)

vyvinul se v různých částech
světa

Neandertálec – u Dusseldorfu
(150 tis.)

oštěp, rozdělávání ohně, spec.
nástroje – drásadlo,

počátky rodové společnosti,
náboženské představy, pohřbívání, zdokonalení řeči a myšlení

jeskyně Šipka u Štramberka,
Gánovce u Popradu, Kůlná v Mor. krasu

4) Homo sapiens sapiens –
člověk dnešního typu (35 tis.)

odívání – kůže, jeskyně,
začíná rodová společnost, přirozená dělba práce mezi mužem a ženou, období
matriarchátu

Počátky náboženství a umění:

Počátky náboženských představ
ve středním paleolitu – přírodní úkazy, pohřbívání, později (mladší paleolit,
mezolit) ztotožňování přírodních jevů s nadpřirozenými bytostmi = animismus

eneolit – sociální
diferenciace = objevují se bohaté hroby

doba bronzová – přechod
animismu v polyteismus, ritualy – měly pomoc při lovu apod.

Počátky umění v mladším
paleolitu – malby a rytiny na stěnách v

jeskyních (Altamira v
pyrenejích) a na kostech (jeskyně Pekárka v

Moravském Krasu)

– modelování – sošky zvířat a ženská těla –
tzv. Venuše (věstonická, landecká, petřkovická)

neolit – rozvoj keramiky

Podle výzdoby nádob
rozlišujeme archeologické kultury:

1) Volutová keramika – spirála

2) Vypíchaná keramika –
obrazce

3) Malovaná keramika – Znojmo

4) Konec neolitu – přícho
bojovných pastevců ze SV – keramika šňůrová a JV – keramika zvoncových pohárů

eneolit – kultura
nálevkovitých pohárů – S Čechy (3500)

– kultura kanelované keramiky – žlábkování –
Morava a JZ Slovensko (1200)

Přetrvává kultura šňůrové
keramiky a zvoncových pohárů

kultury doby bronzové

kultury doby železné

Neolytická revoluce = 1. společenská dělba práce

znamenala přechod od
přisvojovacího hospodářství k vyrobnímu, zemědělství a pastevectví

probíhá nerovnoměrně v různých
částech světa

základ obživy = žďárové a
kopaničářské zemědělství

chov dobytka

změna způsobu života – usedlý
způsob života kvůli zemědělství = vznik vesnic, osad z několika domů – ty jsou
dlouhé a pro celou jednu velkou rodinu

matriarhát – kult matky a
příslůšnost k rodu

osídlení: Mohelnice, Bylany u
Kutné hory, Kunčice

Staroorientální státy

Mezopotámie (3500) – Eufrat a
Tigris

Egypt (3000) – Nil

Idie (3000) – Indus a Ganga

Čína (13. stol) – Chuang – Che
a Jang – c – tiang

Mezopotámie

Přírodní podmínky – stálá
vegetace, ale málo dešťů = zavlažovací a odvlažovací zařízení = 6000 let př. n.
l. vznik vesnic a ty tvoří sousedské občiny

centrem byly chrámy = chrámové
hospodářství

5000 – vznik hrazených vesnic,
jako obrana před útoky – probíhají specializovaná řemesla

3500 – postupně vznikají
hrazená města, přičleňují okolní vesnice = městské státy

J Mezopotámie – osidlují
Sumerové = Sumer

města:

primitivní demokracie –
shromáždění lidu:

– rozhodují o záležitostech
celého státu

– volby – volí úředníky – v
jejich čele kněz

Soupeření městských států =
vznik monarchie – v čele panovník = nejvyšší kněz – vojsko pod sebou, sídlo v
paláci – součástí je chrám

2300 – ze Z přicházejí
polokočovné semitské kmeny – dobyly Kiš – z něho hlavní město Akkad

panovník Sargon I. – dobyl
Sumer a další území = říše Akkadská – první centralizovaný stát v Mezopotámii –
trvá do roku 2198 př. n. l.

Další státy na území
Mezopotámie

1) Starobabylonská říše (1900
-1600)

souvisí s příchodem Amoritů

centrum Babylón

1800 – Chammurapi – rozmach
území, země rozdělena na oblasti – v čele správcové

vydal zákoník: tři skupiny
obyvatel: a) Privilegovaní bohatí obyvatelé – olo za oko

b) Neprivilegovaní, ale svobodní – pokuta

c) Otroci – pachatel hradí škodu majiteli

říše byla dobyta Chetity

2) Říše Asyrská (1900)

rozmach – 8 – 7 stol. př. n.
l.

horní tok Tigridu – brání se
neustále nájezdům – vojenský charakter

základem hospodářství je
průchozí obchod

hl. město – Ninive – rozmach
7. století

Tiglatpilesar III. – velká
část přední Asie a Egypt

Asurbanipal – potlačil
povstání v Babylóně, ale ztratil Egypt

1612 – říše dobyta Médy

3) Novobsbylonská říše
(největší rozmach 6. stol. př. n. l.)

Nabukadnezar II. – 587 – dobyl
Jeruzalém a zajal židy

Babylón – centrum vzdělanosti,
visuté zahrady, stupňovitý chrám – zikturat

říše dobyta Peršany – 539 –
Židé se vracejí zpátky

4) Perská říše (550 – 330)

centrem Íránská vysočina –
neúrodná = výboje Jůda s oštěpy a luky

vzniká světová číše – od Stř.
moře po Indus, 525 – dobyt Egypt

Dareios I. – 6.stol:

a) říše rozdělena na provincie
(satropie) – v čele satropa – místodržící a vojenský velitel

b) dozor nad úředníky
vykonávají královi poslové

c) styk a obchod po dopravních
cestách – královská cesta ze Susa do Efesos (Sardy)

d) vybudoval kanál z Nilu do
Rudého moře

e) poštovní styk mezi městy

f) razí zlaté mince

konflikt s Řeky – 490 –
poražen u Maratónu

330 – říše ovládnuta Makedonci

Starověký Egypt

Přírodní podmínky – Subtropy,
pravidelné záplavy v červnu = zavlažovací zařízení

1. sklizeň – obiloviny

2. sklizeň – zelenina

chov dobytka, ovce, vepři,
kozy, skot

zemědělská civilizace se
rozšířila z předního východu

nutnost regulovat celý Nil =
hned vznikají státy: Horní a dolní Egypt

3000 – sjednocení Egypta –
sjednotil faraón horního Egypta Meni – dobyl Dolní Egypt = vzniká jednotý stát,
centrem Mennofer

charakter státu:

a) řemesla – málo nerostných
surovin = dovoz nebo války

nejčastější – textilnictví,
keramika, sklo

b) základní jednotkou je
vesnická občina – zemědělci a řemeslníci

je odpovědna jako celek vůči
státu

c) v čele státu je faraón
(ztělesněním boha a vlastní veškerou půdu)

vezír – nejvyšší soudce, správce státní
pokladny

d) území rozdělena na kraje –
nómy – v čele každého stojí správce

(časem dědičná funkce) +
úředníci (písaři) – veškerá administrativa

e) vrstva knfěží – chrámy –
byly střediskem vzdělanosti (chrámové školy)

existuje mnohobožství –
polyteismus

f) vojenští hodnostáři

g) otroci

Období staré říše (2700 –
2270)

vznik monumentálních staveb –
pyramidy

nejstarší – Džoserova pyramida
u Sakkáry – stupňovitá (60m)

největší – Cheapsova u Gézy
(140m)

Panovník Chafre – dal postavit
Sfingu

Ke konci období sílí moc
šlechty v krajích = úpadek Egypta a rozpad na polonezávislé soupeřící státy.

Období střední říše (2061 –
1785)

Egypt opfět sjednocen

hl. město Théby (Veset)

velké rozšíření území –
Sinajský poloostrov, J Sýrie, Núbie, Somálsko – dovoz mědi, zlata, koření,
slonoviny, vzácných dřev + otroků

obchod s Krétou, Kyprem,
východním středomořím = nové stavby – zavodňovací kanály = rozšíření zemědělské
půdy

konec období – sociální
otřesy, velká živelná povstání = úpadek centrálních mocí

1785 – podlehl vpádu
semitských kmenů Hyksosů – ovládli Egypt na sto let

Egypťané převzali chov koní,
válečné vozy – vozataj a lukostřelec

Období nové říše (1. pol. 2.
tisíciletí př. n. l.)

Období největšího územního
rozmachu – výbojné války: Palestina, Sýrie, až k hornímu toku Eufratu, Kypre a
ostrovy v Egejském moři

boj s chetity o Palestinu a
Sýrii

1278 – uzavřena mezinárodní
smlouva mezi Ramessem II. a Šuppiluliumašem

Objevují se velké vnitřní
problémy – sílí moc šlechty a knězů. Snaha faraónů vymanit se =

Amenhotep IV. – zavedl
náboženskou reformu – víra v jednoho boha = Aton – bůh slunce, založil město
Achetaton

Tutanchamon – ruší náboženskou
reformu

1080 – do čela se dostávají
veleknězi

7. stol – dobyt Asyřany

Saj – sajská dynastie Egypt
obnovuje, průplav mezi Nilem a Rudým mořem, Féničané v jejich službách obepluli
Afriku, připojena Sýrie

525 – dobyt peršany

532 – dobyt Alexandrem
Makedonským

Civilizační přínos mezopotámské, egyptské, čínské a indické starověké
kultury.

Se vznikem prvních Sumerských
států souvisel i vznik klínového písma – nezbytné při řízení a organizování
hospodářství, rozluštil ho Grotefend (zač. 19. stol)

zakladatelé – Sumerové –
hliněné destičky, rydla (Epos o Gilgamešovi)

1. kalendář (12 měs. 365 dní),
Chamurapiho zákoník, kolo, vypalované cihly, bronz

Egypťané – písmo – hieroglyfy
– vytesány

objev papyru a štětce – písmo
hieratické

démotické písmo

základy lékařství – dobrá
znalost těla

Indie – 6. stol – budhismus

arabské číslice, vymysleli 0,
používali 10 soustavu

nejstarší jazyk – sanskrt

obrázkové písmo – nerozluštěno

Čína – vznik filosofie
Konfucius a Taoismus

objev – hedvábí, porcelán,
papír, knichtisk, kompas, vodní mlýny, střelný prach

Velká čínská zeď

Proces dekolonizace

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Nejnovější příspěvky

Studijní osnovy:

Mohlo by vás zaujímať:

Líbí se nám:

Proces dekolonizace

Mohlo by se vám líbit...

D E J E P I S I. – otázky a odpovedi

Dejepis – otázky

D E J E P I S I. – otázky a odpovedi

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Nejnovější příspěvky

Studijní osnovy:

Mohlo by vás zaujímať:

Líbí se nám: